Místa častých zjevení

Album vyšlo v roce 1992 na MC (F-ART), remasterovaná CD edice 2000 (Indies). Kámen na obalu se nazývá Zkamenělý pastýř a stojí poblíž Klobuk na Slánsku. Dříve prý měl jméno Pastýř se stádem, protože na poli bylo zvláštních kamenů více, jak praví starší zprávy o vyoraných balvanech ze stejného materiálu. Dnes tu Pastýř stojí osaměle, zato je však vždy uváděn na prvním místě ve společnosti českých "menhirů".

Kámen u Klobuk je některými regionálními badateli pokládán za keltský, neboť v prostoru obce byly odkryty keltské pohřby, ale došlo zde i k nálezům ze staršího období, např. depotu bronzových nádob s částí kultovního kotlíku z doby přechodu doby bronzové v halštatskou.
Zkamenělý pastýř je nádhernou ukázkou kamenného monumentu svého druhu - a stávaly-li kdysi v kruhu kolem něj kamenné "ovce", nezbývá než litovat, že zanikla památka zcela mimořádného významu. Menhir najdeme výrazně umístěný uprostřed polí a luk, za severním okrajem Klobuk při pravé straně silnice do Telců. Protáhlý kámen, připomínající lidskou postavu, zdaleka viditelný, vévodí širé pláni prostírající se od obzoru k obzoru. Má k tomu úctyhodnou výšku - bezmála 4 metry. Osazený je uměle v písčité vrstvě. V různých dobách se i skácel, ale vždy jej místní obyvatelé vztyčili a podnes se těší úctě. Pověstí je o něm také dost. Prý šlo o pastýře, který byl za zločin potrestán zkameněním. Prý se pomalu přibližuje ke klobuckému kostelu a až k němu dojde, nastane konec světa.

Zjevení hledej proti proudu času

Folk a country 2000. Majerovy Brzdové tabulky fungují už osm let a za tu dobu si získaly celou řadu ctitelů, mezi které se řadím i já. V archivním Magazlínu s nimi najdete rozhovor MBT aneb Majerovy Brzdové tabulky, ale recenzi jejich desky zatím nikoliv. Jejich poslední deska se jmenovala Babí Jan, ta předchozí Gabréta. Nyní přicházejí se staronovinkou, tedy s deskou Místa častých zjevení. Jde vlastně o reedici jejich první desky, která vyšla v roce 1992 u firmy F-ART. (Natočena byla dokonce v roce 1991). Vyšla však jen ve tvaru MC, tedy nikoli na CD, čímž se pro mne stala prakticky neexistující. Pak ji stejně nebylo možno sehnat. Teď ji vydávají Indies i na CD, a tak zažívám zvláštní pocit archeologa. Mám celkem dobře naposlouchanou jejich další tvorbu a teď zpětně objevuji její prameniště.

Vím, že Petr Linhart napsal vlastně celou desku na jeden zátah, v jakémsi uhranutí a většina desky má také společného jmenovatele - inspirace zvláštním pocitem z některých neobvyklých míst. Jistě to znáte také - některá místa jsou víc místy než jiná místa, řečeno poněkud hobitovsky. Což jsem zvolil záměrně neboť slyším-li o devíti černých jezdcích, vybaví se mi pochopitelně prstenové přízraky z Pána prstenů. I když těch inspirací je v textu mnohem víc.

Překvapením pro mne jako hudebního publicistu asi je, jak hotové byly Majerovy Brzdové tabulky už na své prvotině - hudebně i pocitově. Obsazení - lidské i nástrojové - se prakticky nezměnilo, jen Vít Kahle později rozšířil škálu použitých nástrojů o klarinet (pochopitelně, že na něj uměl hrát už v roce 91, jen jim asi barevně ještě nezapadal do koncepce) a Antonín Bernard nahradil v dolním patře baskytaru violoncellem, což je oboje jen dobře a Andrea Landovská přece jen s lety našla ještě víc magie ve svém hlase, což je skoro neuvěřitelné. Jinak najdete všechno, co činí MBT tabulkami - neobvyklé tóniny, nestandardní použití mandolíny, hutné a navzájem propojené předivo strunných nástrojů včetně citer s využitím prodlev, kulaté i dýchavé Kahleho tóny, nenápadné "keltské" názvuky.

Posuzujeme-li Linhartovy texty, musíme konstatovat, že našel něco, co se povede málokomu. Našel tématiku, která je nevyčerpaná a zajímavá, ujal se jí po svém a ač to zní možná urážlivě pro obě strany, ukázal trampíkům, jakým způsobem dostat do písní přírodní lyriku tak, aby měla význam, pojila se s osobní reflexí, romantikou a jakýmsi duchovním přesahem. To vše zároveň při jisté hravosti, patrné zejména tím, že autor "pustí" do textu i velmi vzdálené asociace. Hezké je třeba téma mraků na nebi, které se vine v mnoha textech, aniž by se vyčerpalo. K této písni se zřejmě vztahuje i kámen - menhir na obalu desky. Je to známý Zkamenělý pastýř a stojí poblíž Klobuk na Slánsku. Jde o kámen známý všem českým Keltům, i když jeho původ bude pravděpodobně starší. I když v okolí jsou keltské nálezy, jsou zde i starší nálezy  (z doby bronzové a neolitu) a podobné menhiry jsou většinou spíš dílem neolitických kultur, i když Keltové je využívali.

A zas jsme trochu u magické otázky, proč. Tedy byl zde ten menhir postaven proto, že zde bylo zvláštní místo - místo častých zjevení, nebo stalo se toto místo zvláštní až tím menhirem. Jak si tuto vědomost předávaly civilizace a jak se udržela až dosud. Nedaleko prý byly menší kameny, které tvořily jakési "stádo" k pastýři, ale ty zanikly. Přesto hluboce věřící křesťané ve středověku i v novověku prokazatelně kámen, který několikrát spadl, vždy postavili. Není to žádná hračka, protože jde o čtyřmetrový železitý pískovec.

Jen tak mimochodem, váže se k němu pěkná křesťanskopohanská pověst, že se prý pomalu blíží ke kostelíku v Kloboukách. Až k němu dojde, bude konec světa. Je to podle mne pověst velmi optimistická.

Každé místo je, nebo může být, místem častých zjevení. Kdo máš uši k slyšení slyš, kdo máš oči k vidění, viz. Ta deska je opravdu dobrá. Více o kapele najdete na http://music.taxoft.cz/mbt . Velmi dobrý je i booklet se všemi texty a novými (proti prvnímu vydání) imaginativními obrázky Johany Passerin.

Jiří moravský Brabec