Ztělesněný rytmus
Fru Fru se oproti debutu Hmotný svět personálně uskrovnili, tah jim to ale spíš přidalo. Na bicí Dominika Tůmy (dříve -123minut) je nabaleno požehnaně samplů a kapela se žene relativně neprobádanými krajinami se záviděníhodnou suverenitou. Po úvodní aranžérské parádičce Minulost patří robotům vás tohle všechno ještě silněji pohltí v přímočařejší Pravdě, spanilá jízda pokračuje námořnicky rozdováděnými Bělochy. Jazz-rock se mísí s funky a tanečními prvky, definice a škatulky berou hopem za své. Sem-tam Fru Fru připomenou Vltavu, někdy i textově, byť Václav Bartoš je větší ironik než Robert Nebřenský („v podpalubí plné truhly lásky a míru… hovnóóó“). Kořeny zapuštěné v někdejší brněnské scéně kolem Dunaje a Pluta rovněž nejsou zapřeny (Jsi), je to alternativa, ale alternativa pro lidi. Neelitářská – neulitářská (viz podmanivě plující Vlci, v jádru vlastně jednoduchá písnička). Cca od šestého tracku už se toho děje podstatně míň a tak je jedině dobře, že album končí právě včas v 36. minutě.
CZK
EUR
USD