Namažem si řízky kaviárem

Sladký Konec vznikl na sklonku roku 2005 na troskách žižkovské undergroundové formace Gi Gie Bend. Zůstal psychadelický zvuk, zkušebna na Žižkově a cestování po všech možných koncertech, nejvíc pro kámoše na svatbách, narozeninách, rozvodech a bohužel už i na pohřbech. Je jich jako psů, ale všude kam přijedou, rozdávají radost a potěšení ze hry.

Sami o sobě říkají: Pohybujeme se v Praze mezi Hospůdkou Nad Viktorkou, Vystřeleným vokem, Aerem, Cafe souterrain, Parukářkou a karlínskou Černou kočkou. Sem tam Cafe na půl cesty a sjedeme Vagon, smíchovský Blues Rock sklep. Občas si střihneme Brno. Rádi soukromé undergroundové akce, dáváme Magora u Skaláka, festivaly moc neumíme. Ale občas jo. Jak kdy. V Matrixu každý rok bojujeme proti komunismu. Hrajeme nahlas a přes sebe, občas si dáme akusticky. Jezdíme do náchodské Maštele, do Borovnice, taky Trutnoff, hrajeme Bílou vránu, klub Orion, u prince Miroslava, ve Fatalu, Žižkovský suteren, v Byrytonu, na Klamovce, v Kuřeti v hodinkách, Cafe v Lese a v Malostranské Besedě. Skvěle je u Kiliho, u Špičky, v Dejvické nádražce, na Slamníku nebo v Modré vopici. S kapelama se moc se nekamarádíme, ale máme rádi Hally Belly, Slum, Vejfuk, Terru Ignotu a Velvety.

A jak říkám já: Sladký konec tradičně (a dlouze) zakončuje veškeré večírky a oslavy, aneb jak sami hoši říkají: "To nejlepší na konec!", ale my, jejich fanoušci, dodáváme: "Sladkého není nikdy dost!"