Gargoyle

Americký bard s charakteristickým temným chraplákem svým novinkovým albem "Gargoyle" zaokrouhluje počet položek v sólové diskografii na kulatou desítku. Novinka rozvíjí postupy naznačené na předchozí řadovce "Phantom Radio" a přináší pořádnou porci muziky, která je pro Lanegana typická. Neustrnul, jenže...

Mark Lanegan se v průběhu své sólové kariéry - tedy po opuštění grungeových Screaming Trees - neustále vyvíjí. Svoji hudbu posunul od ještě výrazně rockové, kytarové podoby, přes folkem ovoněné album "Field Songs" až k temnému, hutnému blues na desce "Blues Funeral". Průběžnou tendencí je pak postupné zahušťování rockového a bluesového základu čím dál tím více rozpoznatelnější a výraznější elektronikou. Už na předchozí desce se Lanegan nebál podložit v jádru kytarovou skladbu "Harvest Home" dusavým, až tanečním spodkem či zahalit deklamovanou "I Am The Wolf" neurčitým, ruchovým pozadím.

Novinka "Gargoyle" jde v tomto směru ještě dále. Elektronika hraje prim. V podání Marka Lanegana se však mění ve funkční - a pro puritány možná trošku překvapivý - výrazový prostředek ve své podstatě klasicky střiženého rockového písničkářství. Deset skladeb pojí jednotná, potemnělá nálada a také hutný, basový zvuk plný pravidelného rytmu s až tanečními konturami ("Beehive", "Old Swan").

Pro Lanegana byl vždycky charakteristický jeho hlasový projev - ostatně kvůli jeho specifickému, chraplavému barytonu Lanegan hostoval a hostuje na řadě alb různých interpretů. Na "Gargoyle" je samozřejmě přítomen, přece jen je to jeho deska. Jen možná v některých místech působí v temných tóninách hudebního doprovodu trochu utopeně. Posluchač musí Lanegana trochu hledat v místy přebujelé tónové matérii. Naštěstí se na "Gorgoyle" najde dostatek skladeb, kde se prosadí starý dobrý Lanegen. Vzletný refrén v "Beehive" (ostatně skladbě již zmíněné výše - ona je totiž asi nejlepší a nejvyváženější ukázkou toho, jak propojit již vyzkoušené postupy s novým přístupem), křehká balada "Goodbye To Beauty" nebo vrzavou kytarou nesená "Emperor" - to jsou vrcholy nahrávky, které se neutápí v elektronické mlze.

Přesto však Lanegan natočil velice zajímavou desku. Žádné z jeho alb není jednoduchou hudbou na jeden poslech - a pro novinku to platí obzvláště. Mark Lanegan se v některých ohledech přiblížil k loňskému majstrštyku "Skeleton Tree" Nicka Cavea. Jen si možná o něco hůře ukočíroval zvukové inženýry. Většině svých fanoušků udělá Lanegan bezesporu radost.

Skladby:

1. Deaths Head Tattoo
2. Nocturne
3. Blue Blue Sea
4. Beehive
5. Sister
6. Emperor
7. Goodbye To Beauty
8. Drunk On Destruction
9. First Day Of Winter
10. Old Swan

Rok vydání: 2017