Stehlík

STEHLÍK byla původně skupina Petra Křečana. V roce 1975 však Křečan její činnost utnul, a začal spolupracovat s J. J. Neduhou a jeho The Rock and Jokes EXTEMPORE Bandem. Křečan přinesl ideu o dobrodružství dvou hudebníků, kteří se dostanou na planetu Hudba. Neduha myšlenku rozvinul, udělal z ní celovečerní pořad, ke kterému napsal texty a rozdělil téma do jednotlivých písní. Nový pořad měl premiéru na jaře 1976 na Strahově, derniéra z Pardubického klubu Na drážce z podzimu 1976 je právě na tomto CD. V roce 1975 začal Petr Křečan spolupracovat s J. J. Neduhou a jeho The Rock and Jokes EXTEMPORE Bandem. Křečan přinesl ideu o dvou hudebnících, kteří se dostanou na planetu Hudba. Ta je ideálním místem ke spokojenému životu - ovšem lidé se sem jaksi nehodí pro svou mravní nedokonalost – a oba hudebníci jsou vráceni zpět na Zemi. Hudebníky provází jejich maskot Stehlík, podivný, tělesně i mravně deformovaný tvor, který ovlivňuje příběh. J. J. Neduha téma převedl do volného libreta a napsal texty jednotlivých písní příběhu, hudba vznikla víceméně kolektivně. Nový pořad měl premiéru na jaře 1976 na Strahově, kde Křečan ještě hraje na pekuse, pak však ze skupiny odchází a obnovuje svou skupinu Stehlík. V roce 1977, po rozpuštění Stehlíka, hostuje v novém ŠVĚHLÍKu Pavla Richtera a nakonec spoluzakládá KILHETS s Chadimou a Šimáčkem. Stehlík je třetím pořadem skupiny Extempore a prvním, který byl nazkoušen v nové sestavě. Z původního Extempore zbyl J. J. Neduha a basista Jerry Tomášek. Kytaristu Jiřího Hradce nahradil Jiří Mareš z Umělé hmoty a za bicí usedl namísto Vlasty Marka Miriš Toman. Pro tentokrát tedy kvartet.

Nahrávka použitá na tomto CD byla pořízena skoro půl roku po premiéře. Pochází z klubu Na drážce v Pardubicích a byla zároveň derniérou pořadu Stehlík. V té době již Extempore nacvičovalo rockovou operetu Milá čtyř viselců s novým členem, saxofonistou Mikolášem Chadimou.

Po bluesově ovlivněném Pohřbu funebráka (známém také jako Plesnivé embryo) a písničkově ulítlém pořadu Azbestový guláš je Stehlík znatelně dál. Především obsahuje daleko více hudby, je bohatší na nápady, aranže, zvraty a překvapení. Také provázanost celého pořadu jedním příběhem - byť s mnoha odbočeními - je u Extempore poprvé nekompromisně komplexní. Písnička, kterou hrával Neduha již dříve pouze s kytarou (Pavilon č.2), je do příběhu zakomponována nenásilně a tvoří jeden z nosných dílů jeho mozaiky. Ve Stehlíkovi samozřejmě nechybí typický Neduhův humor - poťouchlý, hořce chytrý, někdy černý -  ale hlavně optimistický a tím silný a veselý. Stehlík není žádná velká chmura, i když by možná v rámci svého poselství takovým být chtěl. Jenomže Jaroslav Jeroným Neduha je člověk od přírody veselý, který má rád život, a na všech jeho libretech i textech je to poznat. Stehlíka nevyjímaje. 

1. Intro
2. Zrození stehlíka
3. Příchod otce
4. Útěk
5. Aha !
6. Defenestrace ...
7. Procitnutí
8. Záže
9. Písen Kina a Lera
10. English
11. Recitativ
12. Blues Pavilonu č.2
13. Sen o hvězdě
14. Kongres na hvězdě Hudba
15. Beze slov
16. Cesta
17. Moře kamenů