Nedejte na řeči/překlady album Fonók provázející, nepotřebujete-li je jako berličku. Zábavnější je DVA poslouchat: jejich freakfolku, gabbaretu, zirkusu, magyar beatboxu, tanga i zvukopráce s elektřinou si cením, ač recyklují kde/co. A vlastně – tím spíš. Moto: „Kelemeajka mek miek mek“ Umím si představit hudbu alba Fonók (Zvuky) v remixech, s breakbeatovými, tribal dance či goa rytmy/spodky. Jejich náznaky v prehistorické podobě už v té hudbě jsou; asi i díky berlínskému hudebníkovi/producentovi Jayrope, který dělal i s Atari TR či Arto Lindsay. Jen ty rytmy zdůraznit a zintenzivnit. Ale nepředbíhejme... Vyzbrojen informacemi o tom, že koncerty a nahrávky dua DVA jsou dost rozdílné věci – a také se znalostí jejich podiv(uhod)né D:I.Y. kompilace Kapitán Demo (Label Hometable 2006, 62:53), z níž se na debut dostalo 8 písní ze 24 – jsem se první oficiální desky DVA zároveň bál, těšil se na ni a byl jsem zvědav. Ale! Zatímco strach se rozplynul s prvními tóny až nečekaně rozverné (ale místy i zadumané) nahrávky, těšení rostlo s poslechem každé další skladby a zvědavost zvolna přecházela v úžas. Ach, tak zábavní, tak chladní, tak rytmičtí, tak etničtí, tak poplatní, tak... A – ovšem – hraví. Skotačící jako štěně šakala, než přijde na to, že mršina je lepší než mléko samice. Zuby cení, hraje si s tím co je po tlapě, ale zatím si s tesáky moc neví rady. Zatím... Slyšíte/cítíte z těch patnácti skladeb romantiku? To je tím místem! Vznikaly v létě ´08 v chalupě U čerta v téměř opuštěné podještědské vsi Padouchov. Soubor používal vyřazený rozhlasový mixpult Studer a mikrofony AKG z roku 1948 dost specifického zvuku. Berlíňan Jayrope i příroda se ale podepsali i na zvuku. „Na pár místech je slyšet krom vlastní hudby i jezevčík Ferda, káňata lesní, všudypřítomný cvrkot kobylek, zavařování okurek a amplion na sloupu uprostřed lesa. Album bylo ovlivněno také částečným zatměním měsíce,“ tvrdí vydavatel CD. A dodává, že se deska mixovala v Berlíně. Nečekaně... Zatímco jiné české kapely, vědomy si slabosti svého projevu v češtině, pilně pilují rašplí jazyky ke zdokonalení angličtiny, DVA míří za úplně jiné kopečky. Prvoplánově k Balatonu a na Szíget Festival, kde jim jejich Maďaři budou rozumět, ve druhém plánu do Finska. Ačkoli totiž sama kapela hovoří o folklóru neexistujích národů, Čechovi zní z alba poměrně čistá maďarština. Bůh suď, co z alba uslyší sami Balatonští. Minimalistickou skladbičku přeruší zvonící budík, saxofon si hraje dokola zvukovou smyčku (Dua Dua) a najednou si vůbec jazykem písničky nejsem jistý. „Je to jen hra,“ říkám si po chvíli, co se neúspěšně pokouším najít souvislosti mezi recitovanými slovy. (Jistě, stačí nahlédnout do bookletu, ale kouzlo pak rázem mizí, takže: Za-po-meň-te na-něj!, i když je vkusně vymalován) Zato Pingu Hop je jasný: tučňáci v něm roztomile štěbetavě rapují o tom, že dlouhá zima konečně skončila a melancholické intermezzo je vzpomínkou na mládě, které ji bohužel nepřežilo. Duo si tu hraje se slovy a ústy mile blázní jako pod odborným vedením Jany Koubkové; hudebně mi ti DVA po jiskřivém sněhu utíkají až k hudbě Jablkoně. Ne poprvé, třeba už z odvázané Három Kérom si dvojka rytmicky blbne jak Němcova úderka. Vesele mysticky, tohle je opravdový HIT. Následující tango Francé Trancé kloubí melancholii s prčou, takže vážení – zadejte se. To ústní v ní je – spíš než beatbox – hraní na hubu, ale kdo že dnes pamatuje ostravského havíře Slivku? A když zatoužíte po čistokrevnějším beatboxu, zkuste skočit zas pár skladeb nazad. Do Kisma Ajoas, z níž jsem si půjčil slogan pro úvod recenze. Něhy dávkují DVA po kapkách, bláznění si užívají, na šílenství ale už nedochází. Hravost je priorita i pointa. Slyšíte tu nadhled, petflašky popu recyklují na nadýchané peřiny, jejich kobylky by vzaly práci i Aphexu Twinovi a operní zpěv divy stahují z forbíny do šatny mezi zimníky. Hodí se i reggae mezi regály nebo úryvky povědomé jak od Vltavy. Hlas Jenny si zasluhuje obdiv za eskamotérství, zvukomalebnost, etničnost, hašteřivost, frivolnost. Když tu zní gitár (Nanuk), jakoby slečně v autobusu ze sluchátek i pro ostatní hráli Longital, třeba. A už dost! Snad ještě poděkovat zvukovým pionýrům z Padouchova za pěkné chvíle a... dopsat procenta. A že do konce zbývá ještě pět kousků včetně nejtanečnějšího tracíku Disko Cirkús, textového eintopfu vybrané chutě? Fajn že jste si všimli – tak tančete, ne?! Nikdo to za vás holenci neudělá... 80 % Petr Tomeš http://www.freemusic.cz/clanky/6544-dva-a-fonok.html