reedice Stíny do ticha rozhovor s Tomášem Polívkou

fotkaK reedici alba Stíny do ticha jsme připravili rozhovor s autorem alba Tomášem Polívkou

Proč jsi vlastně někdy kolem roku 2000 přestal hrát? A proč znovu začínáš právě teď?
Safra, proč vlastně... Důvodů bylo víc, hlavě jsem prostě nestíhal. Snažil jsem se dokončit postgraduální studium, začalo přibývat zakázek na psaní článků, muzikou se přitom dalo jen s obtížemi uživit. Noční přejezdy napříč republikou od klubu ke klubu mě začaly ubíjet, řekl jsem si, že už bych měl být rozumný a dělat něco pořádného. Pěkná pitomost, být rozumný. Jenže to si uvědomíš až s odstupem. Teprve po letech mi došlo, že muzika byla vášeň, posedlost, smysl života. A že jsem s klidem, dobrovolně nechal tuhle část svojí bytosti odumřít.
A proč mi trvalo deset let, než jsem znovu oprášil kytaru? Začal bych dřív, ale mezitím se stala spousta věcí. Krom těch soukromých jsem začal víc cestovat. Jezdil jsem dost i předtím, jenže najednou jsem trávil mimo republiku třeba čtyři měsíce ročně, krom vlastních cest jsem totiž přibral i občasné průvodcování pro cestovku. Pardon, tím vlastně neodpovídám na otázku. Začal jsem znovu hrát proto, že mi zase strašej v hlavě písničky a chtějí ven. Proč právě teď? Asi krize středního věku. Uvědomíš si, že co neuděláš hned, nemusíš už stihnout nikdy.

Na albu Stíny do ticha jsi použil řadu exotických nástrojů. Zařadil bys nahrávku do world music?
V žádném případě! Jde spíš o takový elektrifikovaný folk, s trochou alternativy, nebo jak to říct. Nemám dostatečně zažitou žádnou „exotickou“ kulturu a neodvažoval bych se do ní motat. Spíš se mi hodil konkrétní zvuk. Řada písní vznikla na cestách, když jsem seděl někde v autobuse nebo ve vlaku a zíral do pouště nebo do pralesa. Nějak se mi propojily příslušné nálady. Třeba i to, že v místních dopravních spojích obvykle nahlas vyhrává oblíbená hudba příslušné země. A když jsem si například ze Sýrie dovlekl strunný nástroj saz, používaný na celém Blízkém východě, logicky jsem si na něj začal do těch svých jednoduchých nápěvů brnkat.

Některé texty jsi psal sám, ale často jsi zhudebňoval i poesii Stanislava Komárka. Jak k téhle spolupráci došlo?
Když jsem studoval na přírodovědné fakultě, Standa Komárek, budoucí universitní profesor a autor řady úžasných knížek, ať už literatury faktu nebo románů, se právě vrátil z emigrace. Začal jsem s chutí chodit na jeho přednášky, skamarádili jsme se i někde v hospodě a jelikož mi občas dával nějaké svoje knížky, věnoval mi i dvě sbírky poesie. Do jedné vepsal věnování „Tomášovi ke čtení a případnému jinému adekvátnímu použití“. Vlastně jsem básně původně ani nezamýšlel zhudebňovat, ale pak jsem ho tím „jiným použitím“ vzal za slovo. Začaly se totiž dít zajímavé koincidence, které si zhudebnění v podstatě vynutily. Tak třeba báseň Bouře pod Kermánem napsal Standa opravdu pod dojmem větrné smršti, kterou zažil v Íránu. A mě, jako na potvoru v íránské poušti Dašt-e Lút, kde jsem se potuloval s partou zoologů, napadla za blížící se bouře melodie, která se posléze čirou náhodou hodila na tuhle básničku. Pozor, v té době jsem Standovu báseň ještě neznal! Nebo rozvolněné reggae Rio Marañon. Standa napsal báseň někde na horním toku Amazonky, já si hudbu přivezl z Mexika. To už sice není tak blízko, ale stejně - hezká náhoda, ne?

Jaké je slyšet desku po víc než deseti letech?

Pro mě určitě poučné. Leccos bych dnes samozřejmě udělal jinak. Vzpomínám si, jak jsem šetřil časem ve studiu, protože nebyly peníze, a většina věcí se nahrávala systémem „first/second take“. Neboli nechala se hned první natočená stopa, v nejhorším případě druhá, pokud se poprvé něco hodně pokazilo. Navíc jsem měl z časových důvodů možnost zajet do studia, třeba s nějakým hostem, jen na pár hodin a pak mi nezbylo než nechat práci zase třeba měsíc ležet. Všechno se mohlo udělat lépe, pečlivěji. Ale na druhé straně si říkám, že je deska aspoň co nejvíc autentická. Takhle jsem to tehdy cítil.

 

foto      foto

 




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Records s.r.o.

IČ 17591864     /     Cejl 825/20, Zábrdovice, 602 00 Brno
×