Když jsem si ve zprávách vydavatelství Indies Scope Records přečetl, že se chystá album písní složených na texty Bohuslava Reynka, hned jsem se měl na co těšit. A když jsem pak stříbrný kotouček v krásně vypraveném papírovém obalu dostal do rukou a přemístil ho do přehrávače, pochopil jsem, že jsem se netěšil marně. Skupina HUKL, která album vytvořila, ho nazvala REYNKARNACE, a umístila na něj 20 písní zkomponovaných na Reynkovy verše, a k nim přidala písňový úvod z pera svého zpěváka a kytaristy Petra Hudce. Ten vzdal ve své písni Míjení hold panu Reynkovi, když jeho denní rituál s časným vstáváním, staráním se o domácí havěť a prací na grafických matricích vtělil do sloky: Blíží se kuropění, tma v oknech zuby cení/ vstává a v kamnech plamen rozfoukává/ zní ránem kohoutí zpěv, jí krajíc děravý strachem/ na líc natřená vrstva tenká – naděje pana Reynka. Další písně jsou řazeny do jisté míry chronologicky podle začlenění do běhu roku. Posuďte sami – Duši hostí listopad, Konec podzimu, Jíní, Vzpomínka na samotu (Samota zimy. Mráz, drápky bílé/ pod okna škrabou. Zaťaté chvíle), Mžení v prosinci, Vánoce 1970, Zasněžený práh, Kříž, Krůpěje deště ... Jsou tam samozřejmě i básně časově nekódované, jako je Štěstí, Povzdech nebo Práh, ale společným jmenovatelem všech je krása jazyka, střídmost sdělení a duchovní rozměr. Autorem veškeré hudby je Petr Hudec, který na závěr zařadil píseň nazvanou jako celé album, jejíž text sestavil z úryvků čtyř Reynkových básní, ovšem výsledek vyznívá naprosto celistvě, jako by to takto vytvořil sám autor. Zpěv obstarává z velké většiny také Petr, několikrát ho vystřídá houslista Petr Číhal, v písni beze slov Suzzane se ozve hlas hostující Anny Mottlové. Kromě dvou zmíněných muzikantů jsou členy Huklu ještě kytarista Karel Kloupar a basista Ondřej Maňák. Na albu si zahrálo i několik hostů, takže zvuk kvarteta doplňuje harmonium, akordeon, dechové nástroje, cimbál a perkuse. Hudba je stylově i zvukově pestrá a snaží se co nejlépe vystihnout náladu zhudebňovaných veršů. Velkou roli hrají v aranžích housle, výrazně se občas také zapojuje saxofon, který spolu s perkusemi například otevírá píseň Tyčky v plotě, kde pak náladu holých strnisek zdařile vyjadřuje cimbál Ondřeje Krátkého. Akustické kytary dávají příjemný folkový nádech Mžení v prosinci, zatímco klarinet, cimbál a krátká citace koledy navodí poezii Vánoc, snad i těch z roku 1970. Chytlavou melodií doprovázenou kytarami se vyznačuje Štěstí, stejně jako Stíny letní noci s výbornou hrou klarinetu Jiřího Höhna i všech dalších nástrojů, zatímco Blázen má charakter cirkusového popěvku, který v závěru přechází do volné orchestrálky s akordeonem a harmoniem.
Nejen nástroje, ale i Petrův hlasový projev dokáže podtrhnout krásu a něhu Reynkových veršů, což je patrné například ve Vzpomínce na samotu nebo v nádherně zaranžované písni Práh s altovou flétnou v závěru. Zážitkem je také Večerní déšť, kde se ve zpěvu krásných veršů oba Petrové střídají, a v závěru se k nim připojí saxofon Jiřího Mottla.
Zvláštním způsobem na mě (a jak jsem se přesvědčil nejen na mě) zapůsobila píseň Kříž, která textem i hudbou neuvěřitelně připomíná tvorbu Karla Kryla. Hovoří se v ní o tom krátkém oblouku mezi Vánocemi a Velikonocemi, mezi jeslemi a křížem, mezi zrozením a smrtí: Hle kostra z jeslí/ už není slámy/ ven jesle vynesli/ kříž tu je s námi/ zbyla jen holá/ se hřeby břevna/ bez osla vola/ kříž bída zjevná.
Petr Hudec vyjadřuje na stránkách kapely (www.hukl.cz) naději, že i když Reynkovy básně jsou plné ticha a z ticha se zrodily, hudba a hlasitá interpretace jim neublíží, a dále říká:
Název Reynkarnace se zdá být pouhou pábitelskou slovní hříčkou. Uvážíme-li však skutečnost, že autor básní do svého díla vložil duši a je v něm v jistém slova smyslu "vtělen", že po období, kdy se o něm takřka nevědělo, znovu ožívá v ústech recitátorů, hudebníků a čtenářů, nepostrádá označení Reynkarnace hloubku. Trefně v tomto smyslu podotýká Jiří Šerých, že: "Bohuslav Reynek prošel klinickou smrtí nuceného zapomnění". Názvem alba jsme tedy vlákali posluchače do této "pasti" proto, abychom poukázali, že soustředění a ticho není nutné hledat na dálném Východě, nýbrž že je možné tyto hodnoty nalézt i v naší kultuře.
Nepřehlédnutelný je i obal alba, který vedle textů nabízí i několik fotografií a dvě grafiky Bohuslava Reynka – Ještěrka a Kočka v okně. Skupina Hukl se tímto albem zařadila po bok Ivy Bittové, Karla Vepřeka a dalších muzikantů, které Reynkovy verše oslovily natolik, že je zhudebnili a zařadili do svého repertoáru.
Všem, kteří by chtěli písně z alba slyšet v živém provedení, mohu doporučit návštěvu klubu Rybanaruby, kde bude v sobotu 13. října koncert skupiny Hukl a křest alba.
Ivan Kott.
CZK
EUR
USD