Reynkarnace - Ivan Kott

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

Když jsem si ve zprávách  vydavatelství Indies Scope Records přečetl, že se chystá album písní složených na texty Bohuslava Reynka, hned jsem se měl na co těšit. A když jsem pak stříbrný kotouček v krásně vypraveném papírovém obalu dostal do rukou a přemístil ho do přehrávače, pochopil jsem, že jsem se netěšil marně. Skupina HUKL, která album vytvořila, ho nazvala REYNKARNACE, a umístila na něj 20 písní zkomponovaných na Reynkovy verše, a k nim přidala písňový úvod z pera svého zpěváka a kytaristy Petra Hudce. Ten vzdal ve své písni Míjení hold panu Reynkovi, když jeho denní rituál s časným vstáváním, staráním se o domácí havěť a prací na grafických matricích vtělil do sloky: Blíží se kuropění, tma v oknech zuby cení/ vstává a v kamnech plamen rozfoukává/ zní ránem kohoutí zpěv, jí krajíc děravý strachem/ na líc natřená vrstva tenká – naděje pana Reynka. Další písně jsou řazeny do jisté míry chronologicky podle začlenění do běhu roku. Posuďte sami – Duši hostí listopad, Konec podzimu, Jíní, Vzpomínka na samotu (Samota zimy. Mráz, drápky bílé/ pod okna škrabou. Zaťaté chvíle), Mžení v prosinci, Vánoce 1970, Zasněžený práh, Kříž, Krůpěje deště ... Jsou tam samozřejmě i básně časově nekódované, jako je Štěstí, Povzdech nebo Práh, ale společným jmenovatelem všech je krása jazyka, střídmost sdělení a duchovní rozměr. Autorem veškeré hudby je Petr Hudec, který na závěr zařadil píseň nazvanou jako celé album, jejíž text sestavil z úryvků čtyř Reynkových básní, ovšem výsledek vyznívá naprosto celistvě, jako by to takto vytvořil sám autor. Zpěv obstarává z velké většiny také Petr, několikrát ho vystřídá houslista Petr Číhal, v písni beze slov Suzzane se ozve hlas hostující Anny Mottlové. Kromě dvou zmíněných muzikantů jsou členy Huklu ještě kytarista Karel Kloupar a basista Ondřej Maňák. Na albu si zahrálo i několik hostů, takže zvuk kvarteta doplňuje harmonium, akordeon, dechové nástroje, cimbál a perkuse. Hudba je stylově i zvukově pestrá a snaží se co nejlépe vystihnout náladu zhudebňovaných veršů. Velkou roli hrají v aranžích housle, výrazně se občas také zapojuje saxofon, který spolu s perkusemi například otevírá píseň Tyčky v plotě, kde pak náladu holých strnisek zdařile vyjadřuje cimbál Ondřeje Krátkého. Akustické kytary dávají příjemný folkový nádech Mžení v prosinci, zatímco klarinet, cimbál a krátká citace koledy navodí poezii Vánoc, snad i těch z roku 1970. Chytlavou melodií doprovázenou kytarami se vyznačuje Štěstí, stejně jako Stíny letní noci s výbornou hrou klarinetu Jiřího Höhna i všech dalších nástrojů, zatímco Blázen má charakter cirkusového popěvku, který v závěru přechází do volné orchestrálky s akordeonem a harmoniem.

Nejen nástroje, ale i Petrův hlasový projev dokáže podtrhnout krásu a něhu Reynkových veršů, což je patrné například ve Vzpomínce na samotu nebo v nádherně zaranžované písni Práh s altovou flétnou v závěru. Zážitkem je také Večerní déšť, kde se ve zpěvu krásných veršů oba Petrové střídají, a v závěru se k nim připojí saxofon Jiřího Mottla.

Zvláštním způsobem na mě (a jak jsem se přesvědčil nejen na mě) zapůsobila píseň Kříž, která textem i hudbou neuvěřitelně připomíná tvorbu Karla Kryla. Hovoří se v ní o tom krátkém oblouku mezi Vánocemi a Velikonocemi, mezi jeslemi a křížem, mezi zrozením a smrtí: Hle kostra z jeslí/ už není slámy/ ven jesle vynesli/ kříž tu je s námi/ zbyla jen holá/ se hřeby břevna/ bez osla vola/ kříž bída zjevná.

Petr Hudec vyjadřuje na stránkách kapely (www.hukl.cz) naději,  že i když Reynkovy básně jsou plné ticha a z ticha se zrodily, hudba a hlasitá interpretace jim neublíží, a dále říká:

Název Reynkarnace se zdá být pouhou pábitelskou slovní hříčkou. Uvážíme-li však skutečnost, že autor básní do svého díla vložil duši a je v něm v jistém slova smyslu "vtělen", že po období, kdy se o něm takřka nevědělo, znovu ožívá v ústech recitátorů, hudebníků a čtenářů, nepostrádá označení Reynkarnace hloubku. Trefně v tomto smyslu podotýká Jiří Šerých, že: "Bohuslav Reynek prošel klinickou smrtí nuceného zapomnění". Názvem alba jsme tedy vlákali posluchače do této "pasti" proto, abychom poukázali, že soustředění a ticho není nutné hledat na dálném Východě, nýbrž že je možné tyto hodnoty nalézt i v naší kultuře.

Nepřehlédnutelný je i obal alba, který vedle textů nabízí i několik fotografií a dvě grafiky Bohuslava Reynka – Ještěrka a Kočka v okně. Skupina Hukl se tímto albem zařadila po bok Ivy Bittové, Karla Vepřeka a dalších muzikantů, které Reynkovy verše oslovily natolik, že je zhudebnili a zařadili do svého repertoáru.

Všem, kteří by chtěli písně z alba slyšet v živém provedení, mohu doporučit návštěvu klubu Rybanaruby, kde bude v sobotu 13. října koncert skupiny Hukl a křest alba.

 

Ivan Kott.




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×