Almost Home

V této fázi jejich neuvěřitelně dlouhé a pozoruhodné kariéry může být zbytečné začínat s recenzí nové desky Blind Boys of Alabama, přehánět jejich biografii nebo nabízet další zhodnocení jejich odkazu. Ale po sedmi dekádách, kdy jsme spolu jako skupina, prožili neustále se měnící časy a mnoho zesnulých kolegů z kapely, se Almost Home nemohou ubránit pocitu jako jejich labutí píseň nebo jako vyvrcholení jejich dlouhé cesty. Dva přeživší původní členové, Clarence Fountain a Jimmy Carter, se blíží 90 letům a hlavním tématem, jak název napovídá, je jejich blížící se smrtelnost. Ale místo smutné a pohřební záležitosti, Almost Home slaví svůj návrat domů návratem ke kořenům, a to tím nejpřednějším gospelovým albem, jaké za poslední roky nahráli.

Rok vydání: 2021 

Původní Blind Boys of Alabama se objevili v Jim Crow South poté, co se poprvé setkali v Alabamském institutu pro negro slepce. Svůj první singl vydali v roce 1948, „I Can See Everybody’s Mother but Mine“, čímž představili nový styl „tvrdé gospelové“ hudby. Skupina prošla tolika změnami v hudebním vkusu jako hudební formáty, ale nové tisíciletí bylo jejich komerčně i kriticky nejúspěšnějším obdobím, které nasbíralo řadu cen a uznání, včetně pěti cen Grammy. Jejich první album po třech letech, Almost Home, přichází po řadě společných alb s Benem Harperem, Taj Mahalem a Justinem Vernonem z Bon Ivera, které spojilo náboženské se sekulárním, aby přilákalo jiné (čti: mladší) publikum. Toto nové album však nemá za cíl získat nové konvertity; je to dar na rozloučenou pro věřící.

Na základě rozsáhlých rozhovorů s Fountainem a Carterem bylo 12 písní na Almost Home napsáno několika skladateli, včetně Ruthie Foster, Cris Jacobs, Valerie June a Phila Cooka. Přestože jsou písně vybrané pro toto album napsány jinými rukama, znějí zřetelně, a často žalostně, autobiograficky. Titulní skladba „Stay on the Gospel Side“, kterou napsali Marc Cohn a John Leventhal, byla založena na Fountainových vzpomínkách na utrpení špatného zacházení v mládí ve škole pro nevidomé, než nalezla spásu prostřednictvím gospelové hudby.

Fountain, kdysi jeden z největších světových hlasatelů gospelu, který nyní postrádá sílu na to, aby zpíval, zasáhl jiného dlouholetého člena kapely Bena Moora: „Tak, moje práce je hotová a já jdu konečně domů za svým tvůrcem / Nic už mě na tomto světě neděsí, ani ďábel ani pohřební ústav,“ zpívá Moore. "Konečně uvidím tvář svého otce / Drž svou matku blízko a pocítím její milost."

Jimmy Carter se ujal hlavního zpěvu ve čtyřech skladbách a jeho hluboký a drsný hlas má velkou váhu, zejména v bluesové „Let My Mother Live“ a srdcervoucí titulní skladbě. Kromě pomalé a jemné melodie pianisty Petera Levina zpívá Carter refrén s takovou silou, jakou dokáže sebrat: „Přišel jsem dlouhou, dlouhou cestu z Alabamy / Byl jsem dávno pryč / Byl jsem nahoře, dole, celý svět kolem / A jsem skoro doma.“

Také včetně coververzí „Live Forever“ od Billyho Joe Shavera a vykoupené písně Boba Dylana „I Shall Be Released“ (s překvapivým falzetem podobným Neville Brothers od zpěváka Paula Beasleyho), Téměř Home slouží jako připomínka toho, že gospelová hudba, na jeho jádrem je americká hudba, a když ji hrají mistři řemesla, jako jsou Blind Boys of Alabama, padají tvrdé rozdíly mezi náboženským a světským. Téměř doma je zároveň poctou tomuto trvalému duchu a důstojným coda velkolepému americkému příběhu.