Struny nad Oslavou - FP 2017

STRUNY NAD OSLAVOU 2017:

 CASEY DRIESSEN (USA) & THYGE SONDERTOFT VAN DASSEN (DÁNSKO) & STANO PALÚCH (SLOVENSKO)

V tradičním hudebním projektu Folkových prázdnin, opět s názvem Struny nad Oslavou, hrají prim housle a tři vynikající instrumentalisté, kteří by se za normálních okolností asi nepotkali: Casey Driessen reprezentuje moderní americký bluegrass, Thyge SP dánskou tradiční hudbu zanesenou do rocku a Stano Palúch slovenskou, s přesahem do jazzu. Udržují-li si Folkové prázdniny pověst výjimečného festivalu, přičítejme to také odvážné dramaturgické sázce na přesahové mezinárodní rezidenční projekty, jako jsou Struny nad Oslavou. Zadání je jednoduché: do Náměště pozvete hráčské individuality, a čím kulturně vzdálenější tím lépe, necháte je několik dnů zkoušet a vzájemně se poznávat. Vše - s dopředu neodhadnutelným výsledkem - vyvrcholí na společném pátečním koncertu.

Každopádně, jak tvrdí dramaturgyně Jitka Šuranská, sama skvělá houslistka: "Přivítáme moderní a tvůrčí hráče, kteří nejen rádi překračují hranice žánrů, svým přístupem vlastně vytvářejí žánry zcela nové." O klasicky vzdělaném Thyge SP, který se zatoulal do nepravděpodobných hudebních krajin - skandinávská tradice, originální pojetí amerického folku a hutný folkrock - se traduje, že miluje živé koncerty a podle toho na nich i hraje a zpívá: pokaždé prý jako by šlo o ten poslední.

Houslová fenomenalita houslisty Stano Palúcha souzní nejvíc s Triem Pacora, to je však jen pomyslná špička ledovce jeho muzikantského, skladatelského a aranžérského ledovce. Z Folkových prázdnin si ho například pamatujeme jako spoluautora hudebního projektu Ornamenty, pro SĽUK, ale složil i další opusy a hodně se také aranžérsky rozmáchl při spolupráci s Janáčkovou filharmonií a skupinou Zrní. Pokud lze Stana Palúcha proto nejvýstižněji charakterizovat, tak jako nadžánrového hudebníka, navíc poslední léta díky spolupráci s Jitkou Šuranskou  s blízkým vztahem k moravské hudbě.

Nekonvenční americký bluegrassový houslista Casey Driessen zřejmě nebyl v božím plánu. S pětistrunným nástrojem, perkusivním funky stylem hry, neortodoxními nápady a neutuchající energií vás přivede okamžitě k úžasu nebo......když započítáme neodmyslitelné červené boty, k ještě většímu úžasu.  

Ať už sám, s horou efektových krabiček okolo nohou, nebo po boku Bély Flecka, Abigail Washburne, Chrise Thileho, Jerry Douglase či Steve Earla, vždy oslňuje hráčským mistrovstvím, korunovaným inovativním přístupem k perkusivnímu využívání smyčce, tzv.chop. Techniku bluegrassového houslisty Richarda Greena z 60. let ale Driessen povýšil na triple chop, což slavného countrymana Zaca Browna přivedlo k přirovnání k "šílenému vědci" a jiné k upozornění, že pokud máte Driessena v kapele, bubeníka v podstatě nepotřebujete.