O ALBU
Filozofie FUGAZI byla jednoduchá. Ne velký sály, vstup všem bez rozdílu
věku, maximální cena vstupenky pět dolarů a desky se prodávaly za deset.
Jejich inteligentní emo post hard core oplýval absolutní resistencí vůči
mainstreamu a spolu s undergroundovou etikou a životním stylem straight
edge (tzn. život bez chlastu, drog a náhodného sexu) celkem logicky
přitáhnul pozornost tehdejší mládeže. Byli ztělesněním alternativního
životního stylu a jako jedni z mála prokázali, že umění může existovat (a
prosperovat), aniž by se z něho muselo nezbytně stát zboží. FUGAZI od
počátku preferovali punkovou verzi jednoduchého „života na cestě“, tzn. že
se snažili být maximálně soběstační a hraním si vydělat na benzín a jídlo.
Byli ochotni hrát kdekoliv a kdykoliv i pro pár fanoušků a na svých cestách
koncertovali i na dost neobvyklých místech. Jednak aby si zpestřili
klubovou „nudu“, ale také aby ukázali fanouškům, že i tradiční věci se dají
dělat odlišným způsobem. A tak se svědkem jejich koncertů stala pizzerie,
galerie a dokonce i suterén kostela. Hudba FUGAZI v sobě spojovala vlivy
punku, hard core, noise a alternativního rocku s neobvyklou rytmikou,
založenou především na rytmu reggae a dubu. Důležitou úlohu hráli oba
kytaristé, jejichž styl byl v rámci žánru velmi vynalézavý, neortodoxní a
často vzdoroval tradičním představám o úloze tohoto nástroje v rockové
hudbě. Mnohdy se uchylovali k neobvyklým postupům, disharmonickým akordům i
disonantním pasážím a jejich styl je někdy přirovnáván ke kultovním GANG OF
FOUR, což myslím docela sedí. Skladby napsané MacKayem byly chytlavé a
přímočaré, zatímco Guy Picciotto skládal více abstraktní písničky, které
nebyly posluchačsky tak jednoduše přístupné. Celek pak doplnila výrazná
basová linka, proměnlivá struktura písní, silné melodie a zvláštní nosový
vokál MacKaye, nabitý emocemi. FUGAZI vytvořili styl, který se v hudebním
tisku začal označovat jako progresivní emo core, což je v současnosti opět
hodně frekventovaný pojem, který však bohužel ve většině případů již zcela
postrádá původní obsah. Na prvním EP z roku 1988 s prostým názvem „Fugazi“
zaujali hudební kritiku i fanoušky především písní „Suggestion“, v jejímž
textu Ian promlouvá z pozice frustrované ženy, jejíž existence degradovala
na pouhý sexuální objekt. V podobném duchu pokračovalo i následující
výborné EP „Margin Walker“ a obě desky pak vyšly na jednom CD s lakonickým
názvem „13 Songs“.
Písně:
1. Waiting Room 2:55
2. Bulldog Front 2:54
3. Bad Mouth 2:36
4. Burning 2:40
5. Give Me The Cure 2:59
6. Suggestion 4:45
7. Glue Man 4:21
8. Margin Walker 2:30
9. And The Same 3:27
10. Burning Too 2:42
11. Provisional 2:18
12. Lockdown 2:11
13. Promises 4:02
Rok vydání:
1989
Rok vydání reedice:
1999
CZK
EUR
USD
