Ve španělské Barceloně už několik let vře hispánský kotel se stylově bezbřehou hudbou, pod níž hoří anarchie. Pro tuto hudební scénu se vžil název „mestizo“ (míšenec) a přestože se tak jmenuje místní klub, symbolizuje především nebývale odvážné, svobodomyslné fúze skupin Ojos de Brujo, Amparanoia, El Payo Malo, Macao nebo Dusminguet; Mestizo se stalo načas také domovem Manu Chao, Chebu Balowskemu nebo brazilskému DJ Wagneru Pá.
Všechny a desítky dalších jsou zastoupeny na dvojalbu Barcelona Zona Bastarda (2002), z něhož vyplývá, že ve zmíněném kotli se vaří lokální španělské styly s důrazem na flamenko, kubánská salsa, reggae, dub, ska, rock, punk, rai, hip-hop, mexické mariachi a třebas i brazilská bossa a vlastně cokoliv rytmicky neudržitelného z Jižní Ameriky.
Hodně populární a vlivné Dusminquet – Charlie Gillett o nich napsal, „že kdyby Specials s Pogues hráli akusticky a zpívali španělsky, rozdíl byste nepoznali“ - zpěvák a akordeonista Joan Garriga rozpustil v roce 2004. Následně střídal hraní s kdekým a nenápadně po Barceloně lanařil muzikanty do své nové kapely La Troba Kung-fu, výtečné esenci jedinečné různorodosti barcelonských mestizos. Garriga zlákal špičkové hráče z výše uvedených skupin, čímž zvuk La Troba Kungu-Fu ještě víc zdivočel a zároveň posunul: katalánskou cikánskou rumbu s flamenkem (představte si Gypsy Kings) přinesl kytarista Muchacho a rytmicky horkokrevnou salsu, coumbia a boogie-woogie kubánský klavírista Muñeco.
La Troba Kung-Fú s velkým úspěchem v březnu vystoupili na evropskými promotéry vyhledávaném festivalu Babel Med Music v Marseille, kde představili výtečné debutové album Clavell Morenet (Via Lactea, 2007).
Skladby:
1 Inici / 00:47
2 La can‡ó del lladre / 04:45
3 Oriente miedo / 03:34
4 Calor calor / 03:38
5 Volant / 06:02
6 Endevinalla / 04:15
7 Mírame / 03:17
8 Dansa d’amor / 04:13
9 Cumbia infierno / 04:44
10 Loco&Motora / 05:17
11 Shame blues / 03:42
12 Bufa el vent / 03:49
13 Rock Rumberu / 04:52
14 Stop blood / 05:28