Akwaba Iniséné

Balafon v západní Africe používají namísto slov. Zvonivým zvukem dřeva si vyznávají lásku, řeší spory, posvěcují obchody a kdysi jím burcovali do boje. Dokáže také uvést tanečníky do léčivého tranzu a vůbec zamotat lidem hlavu, takže třeba muslimské úřady v Nigérii balafon na jistotu dobu raději zakázaly.
Dlouho se také mělo za to, že Západní hudba je balafonu zapovězená, že by to zkrátka mezi nimi nefungovalo. Pak se ale Keletigui Diabate, malijský virtuóz z kapely Habiba Koitého, postavil po bok jazzmanů a všechno bylo jinak.
Griot Aly Keita z Pobřeží slonoviny jde v jeho šlépejích: žije v Německu, doprovázejí ho němečtí muzikanti, zahrál si s Omarem Sosou, Paolem Fresu, Joe Zawinulem nebo Etienem M´Bapé a balafon se mu tak nezřídka prohýbá pod náporem jazzu. Debutové album ovšem natáčel zčásti doma a dokazuje na něm, že balafon patří bezesporu mezi zvukově nejúžasnější nástroje téhle planety, obzvlášť když máte občas pocit, že místo rukou má Keita vrtule. Až neskutečně si také jeho paličky rozumějí s německým bubeníkem – skladba Abidjan Folie připomíná spíš ďábelskou honičku.
Výraznou měrou album ovlivňuje také hlas vynikající zpěvačky Dobet Gnahore, Alyho krajanky, dechová sekce Gangbe Brass Bandu z Beninu a hostující Keletigui Diabate.
 

1) Hoomage
2) Maloya
3) Akan
4) Made in C.F.P.M
5) Ziglibithy
6) Himizo
7) Abidjan Folie
8) Dondonry
9) Korodouga
10) Foret sacrée
11) Kénéya
12) Samory
13) Akwaba Iniséné