Info: Dobře nám - Milan Tesař - hudba.proglas.cz

fotka

KOA: CD Dobře námBylo nutné s tím počítat. Kapela, která dříve doprovázela možná nejoriginálnější autorku pod českým folkovým nebem, musela po náhlé ztrátě tak výrazné osobnosti klesnout o několik pater níž. A na špici, kam dříve bez diskuse patřila, se nyní zbylí čtyři muzikanti mohou pouze posmutněle dívat. To platí i přesto, že současnou sestavu skupiny KOA tvoří zdatní instrumentalisté se zkušenostmi z mnoha žánrů. I přesto, že se všichni členové výborně doplňují, přihrávají si nápady a – byť nerovnoměrně – se všichni čtyři snaží prosadit i autorsky. Píseň Hrajou smyčce, možná definitivně poslední z autorského šuplíku Zuzany Navarové, ční nad jejich tvorbou jako sekvoj v lese bonsají.

Už při recenzi předchozího, prvního samotného, alba Koa jsem si povzdechl: „A já si už několik týdnů lámu hlavu, zda mám především chválit, nebo kritizovat.“ Tentokrát jsem si nechal své posluchačské zážitky několik měsíců uležet, měl jsem možnost se mezitím s celou kapelou setkat, pročíst několik rozhovorů a znovu se k jednotlivým písním vracet. Možná i proto, že mám album lépe naposlouchané, je můj úsudek smířlivější. Snažím se hledat pozitiva už proto, že je mi jasné, jak nelehké to pánové bez Zuzany Navarové stále mají a jak odvážné od nich bylo pokračovat jen v této sestavě a dokázat, že „na to“ mají. A tak chválím – vedle profesionálně zahraných doprovodů i sól – melodické nápady Mária Biháriho, příjemně umírněné aranže včetně nenásilného včlenění elektrické kytary do hry a úplně nejvíc pak střídání všech čtyř hlasů v písni Hrajou smyčce… Ale to už jsme opět u textu Zuzany Navarové, který se chválí sám.

Přes všechnu snahu vnímat album Dobře nám pozitivně však musí leccos také vytknout. Mário Bihári zůstává nevýrazným zpěvákem (byť jeho hlas rozeznám na první poslech) a jeho čeština zní stále velmi slovensky. Gramatické rýmy v jeho textech vás příliš neruší jen proto, že kolega kontrabasista Raba jich do svých slok vkládá ještě víc (Dívka bledá). Oba nejaktivnější autoři (a potažmo také zpěváci) bojují i s frázováním, obrácenými přízvuky a dalšími textařskými nepřesnostmi.
Vedle už zmíněných Smyčců patří k nejvýraznějším skladbám alba reggae Mladá Boleslav (opět od Navarové), která se svým charakterem zbytku desky vymyká a dále úvodní Biháriho Podzimní (především díky melodii a textu, zatímco zpěv i zde pokulhává) a téměř závěrečná Jabloň. Zajímavou výpravou ke country (snad po vzoru Cesty dom’ od Navarové) jsou Oblázky, kde však dojem ruší právě nečeská výslovnost českého textu. Jinak melodie jako z večerníčku tvoří kontrast například Khaouajově popové procházce městem City Cruise nebo hříčce Cantaba con la guitarra od téhož autora. Perkusista Camilo Caller přispěl česko-španělským vyznáním Dobyvatel slunce („Kde jsou mé kořeny? Kde je mé tělo?“), které překvapí svou nerytmičností, a pro kontrast také bubenickou exhibicí Batida de coco. Skladby Františka Raby jsou z celého alba nejpopovější, což nemyslím pejorativně. Především Tramvaj se poslouchá velmi dobře.

Nová KOA podobně jako nejstarší sestava se Zuzanou Navarovou a Ivánem Gutiérrezem do značné míry čerpá z latinskoamerické hudby, a to nejen díky Camilo Callerovi. Kromě toho však jednotliví členové předvádějí se svým nejlepším svědomím prvky folku, jazzu, world music nebo rocku. Dobře nám je – nejen díky písním jako Mladá Boleslav – velmi pestrá deska. Hold i les bonsají může být zajímavý a navštívení hodný, i když velikosti mohutné sekvoje nedosahuje. KOA sice momentálně na vrchol české hudební hory nepatří, nicméně její členové mají mé sympatie a její dobře zahraná muzika má v mých uších stále vyhrazené místo.

Milan Tesař 

http://hudba.proglas.cz/detail-clanku/gipsy-cz-reprezent-recenze-cd.html




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno