Info: Na nože - Milan Tesař - hudba.proglas.cz

fotka

Duo Kieslowski natočilo sice krátké, ale pozoruhodně vystavěné album, které formou zdánlivě obyčejných písní řeší vztahy mezi mužem a ženou. Navzdory tomu, že toto téma bylo už mnohokrát zpracováno, je pohled kytaristy DKP a pianistky Marie Kieslowski neotřelý.

Album Na nože vyneslo v mé osobní hitparádě duo Kieslowski mezi nejzajímavější (relativně) nové interprety domácího folku či víceméně akustické alternativy. Vím, že žánrové zařazení je vždy diskutabilní a subjektivní, ale Kieslowski podle mne hrají folk, a to folk velmi kvalitní, protože nezatížený tradicí žánru a spíše otevřený do budoucna. To je první teze.

Nedávno mi ve studiu jedna skupina vysvětlovala, že album jako ucelený sled písní by mělo mít vždy nějakou koncepci. Nemusí to být jeden souvislý příběh od začátku do konce desky. Stačí, když spolu písně náladou a třeba některými momenty v jednotlivých příbězích souvisejí. Do této teorie mi nová deska dua Kieslowski zapadá. Nevím, zda to dvojice zamýšlela, ale Na nože je velmi koncepční album. Tolik druhá teze.

Bývám kritický k textům písní. Rýmuje-li někdo „dnům/snům“ nebo „psát/spát/ptát“, jsou to jasné body dolů. Je zajímavé, že u dua Kieslowski mi podobné primitivní rýmovánky nevadí. Texty na albu, rozhodně ne zbytečně upovídané, totiž vyprávějí tak silný příběh, že se formální nedokonalosti ztratí, případně rovnou promění v roztomilé body k dobru. Teze třetí.

Definujeme-li folk jako hudbu, v níž jsou texty a především příběhy důležité, a chceme-li po příběhu delší trvání, a tedy koncept, dojdeme k syntéze tří zmíněných tezí. Příběh alba Na nože je příběhem muže a ženy, kterým vůbec nemusíme říkat DKP a Marie Kieslowski (pod těmito jmény členové dua vystupují). V jednom z nejstručnějších textů alba se zpívá: „Na nože od rána do rána / prohrává můj orel tvoje panna // Já hraju bloky, ty smeče / doufám, že nám život neuteče“. A právě život ve dvou s jeho prohrami a smečemi je základním tématem celé desky. Jeho součástí jsou momenty idylické, se starou fajfkou, bačkorami a tancem v tichu pavučin (Spolu), i momenty patologické, při nichž se škrtí, dusí, střílí a pálí (Krátká píseň o zabíjení). Je to příběh o tom, že ON „chlastá a střídá ženský“ (a tím pádem si zaslouží trest), ale i o tom, že sice zapomene „ na děti na svou ženu“, ale andělé jej nasměrují opět na správnou cestu.

Ty krátké písňové příběhy jsou plné zajímavých detailů. Asi nejvíc se mi líbila „klidná noc, není slyšet nádobí“, protože z vlastní zkušenosti dobře vím, jak může být umývání nádobí v noci hlučné (a letící nádobí je jistě ještě mnohem hlučnější). Zajímavé je také to, že příběh nekončí happyendem. Na samém začátku, v trampsky laděné Za horama, „se protnou naše dlaně“, ale na konci příběh vrcholí trpkým „Tak piju dál a piju víc / když nechci lhát / když nechci žít“. Společným prvkem obou písní je mimochodem mlčení: „Nikdo z nás už nepromluví“ v Za horama, „Když nemám co říct“ ve Špinavých dnech.

Navzdory předchozím řádkům na mne působí příběh, který Kieslowski vypráví, pozitivně. Nejen proto, že pozitivní je poselství jednotlivých písní (Andělská, Krátká píseň o lásce), ale i proto, že duo své příběhy obalilo do velmi příjemné hudby. Je to album náladou rozkročené mezi tradičnějším folkem a country (výrazné dobro nebo pedal steel v rukou Davida Babky) a akustickou alternativou (zkreslený hlas v Za horama, efekty v závěrečné instrumentálce Na nože, vibrafon ve Špinavých dnech).

Krátká, ale silná deska, kterou má smysl poslouchat od začátku do konce. A přemýšlet o ní.

Milan Tesař

http://hudba.proglas.cz/detail-clanku/kieslowski-na-noze-recenze-cd.html




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno