Info: feat. - Milan Šefl - Týdeník Rozhlas 48/2012

fotkaVšechny ty tváře Doroty Barové

Česká hudba nemá mnoho takových osobností, jakou je zpěvačka a cellistka, ale také autorka a textařka Dorota Barová. Jiným by stačily Tara Fuki, cellová dvojice, v níž dělá s Andreou Konstankiewicz-Nazir už tucet let skvělé jméno zdejší alternativní scéně  – s přesahem k otevřenějším konzumentům stejně tak popu, jako klasiky. Barová však má ještě nejméně dvě další domovské formace: v neofolkovém Kuzmich Orchestra kombinuje elektroniku s akustickým hraním, zpívá a hraje na baskytaru, v experimentujícím Vertigu popouští uzdu avantgardním a jazzovým inklinacím. Navíc patří k vyhledávaným hostujícím muzikantkám, a tak je její záběr ještě mnohem širší. Výstižně to dokumentuje kompilační titul feat. (vydává Indies Scope). Mezi třiadvaceti písněmi výběrového alba (pět z nich je volně ke stažení na adrese vydavatele, neboť se už na disk prostě nevešly) neschází upomínka žádného, byť třeba jen epizodního Dorotina účinkování. Album rámují písně Tara Fuki, v případě živého Tanga jde dokonce o dosud nevydaný materiál – což platí i o skladbě Succubus, jíž je zastoupeno „kuzmičí“ duo s kytaristou Josefem Ostřanským. Zkušenějšího posluchače nepřekvapí, že celým albem prolíná polština, kterou Barová prosadila nejen pro Tara Fuki – v jazyce své maminky dnes běžně textuje pro Vertigo, ale i pro kapelu Baterky kytaristy Reného Pařeza či sólové projekty Lenky Dusilové a basisty Jaryna Janka. V polštině je ostatně i její kompozice Padlým na text varšavského básníka ortenovského osudu Krzysztofa Baczyńského, která byla napsána pro filmový spektákl Lidice – zde ovšem vychází v novém aranžmá s dechy.

Z méně známých nebo již zapomenutých spoluprací připomíná sampler třeba brněnský Chorchestr, kde Dorota (ještě Blahutová) zpívala na přelomu tisíciletí, z alba Jana Buriana Dívčí válka pochází skladba Mezi polévkou a hlavním jídlem, neschází písnička Kytka, v níž se Barová blýskla na první oficiální desce psychedelických Květů, nebo nahrávka Čekání, jíž Tara Fuki přispěly na nešťastně přehlédnutý albový tribute Oldřicha Janoty. Sedmatřicetiletá umělkyně se zkrátka v hudbě nebrání prakticky ničemu, co má vnitřní smysl a sdělení. Koneckonců „hudba žádné hranice nemá, ty si vytvářejí lidé“, jak tvrdí ta, na jejíž rozlet žánrové kategorie vážně nestačí.




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna

příměstský tábor Brno