Gipsy a jeho cikánský band vydali desku, z jejíhož názvu je jasné ovlivnění tradiční romskou muzikou. Zpívá se i rapuje v češtině, romštině a angličtině. Cikánská hudba prožívá snad i díky filmům Emira Kusturici zlaté časy a Gipsy to dobře ví. Kladem celé desky je především její živost, což sám glosuje v titulní, téměř hymnické skladbě, kde zpívá „ale taky hezky česky, muzika, ne jen mrtvý desky“. Gipsy nepodléhá klasickým hiphopovým klišé, a tak zde nenajdeme tradiční lokálpatriotismus ani výpady na zbytek scény. Zůstává jen píseň (nejen) o hulení, která zkrátka nesmí chybět, a nutno podotknout, že má vcelku ucházející text. Opět se také potvrzuje, že málokdo zde umí anglicky rapovat tak jako Gipsy, a navíc, což už nějakou dobu víme, i zpívat. Nebývá také zvykem, že by se živé vystoupení hiphopové formace rovnalo studiovému ztvárnění. U Gipsy.cz to však funguje i naživo, což může dosvědčit sice jen z poloviny plná, ale tančící Roxy v prosinci loňského roku. Problémem desky je tak jen nevkusně patetický text o lásce tmavého hocha k bílé dívce. Unylou, sladkobolnou melodii zde doprovází text, jenž je nechtěnou parodií na Romea a Julii. Naopak jistá jednoduchost a jakoby neinformovaná radikalita ostatních českých textů nevadí. V případě Gipsyho by spíše nesedělo vystylizované zamyšlení nad diskriminací. To přeci po klukovi z ulice nemůže nikdo chtít.

Lukáš Rychetský