Hoš, Primáš!

Dlouhé roky mám sen a nutkání, že s bratrem Jurou musíme zdokumentovat to, co jsme od mala slýchali, zažívali i hrávali s naším tatikem. I když naše maminka křičela z kuchyně: „Tato, nech  jich už nebo oni z toho zblbnú!“, nebylo pomoci. Tatik nepovolil, byl ve svojim živlu, naši výchovu považoval za naplnění času
a svérázně nás vedl k muzice. Nás to táhlo ven za kamarádama a doma nás pak čekalo: „Synečku, ty si flákač! Cos dělal celý den?“ Tatik denně vytáhl husle a začal si sám pro sebe preludovat. Měl chuť a invenci na jednoduché písně. Improvizoval a kolikrát i komponoval. Až byl patřičně rozehraný a chtěl se podělit s poslechem, volal do kuchyně na maminku: “Hedvi, něco ti zahraju!“ a pak přivolal i nás. Dodnes slyším jeho slova: „Chlapečku, poď si se mnú zahrát ciférku. Neco jsem objevil. Enom na chvilku“…Obyčejně jsme končili za tmy. Mívali jsme pootevřená okna, takže kolemjdoucí kromě muziky mohli sem tam zaslechnout tatikovy výkřiky: „Vole, co to hraješ?!“ Když byl v ajfru, nehleděl, aj smyčcem mě mlátil po hlavě, až ho zlomil. Ale měli jsme se opravdu rádi! A tak jsme hrávali. Bratr Jura na cimbál a já na housle. Každý máme své vzpomínky. Mě bavilo hrát cifry. Mám všechny tatikovy ciférky, jak mě je učil, nesmazatelně uloženy v paměti. A teď si je můžete poslechnout i vy, jako něco, co je málokomu do vínku dáno. Jak řekl Jaromír Nečas: „Jura Petrů byl jiný, ale jim rovný.“ Ano, tatik, byl výjimečný, v půl čtvrté nad ránem tam šupl vysoké C a my jsme čučeli. Na CD uslyšíte písně různých regionů, jak je měl tatik v sobě a rád hrával. Hraje a zpívá moje rodina a kamarádi muzikanti a zpěváci. Potěšily mě mé dvě děti, dcera Kateřina sólovým zpěvem v písni Padalo jablúčko a brilantní cifrou syn Jirka, který drží štafetu našej rodiny. Chci také vyzvednout podporu rodiny při realizaci tohoto CD a také kamaráda Zdeňka Langáška. Píseň Ty Kúty, Ty Kúty v jeho a bratrově podání je plná mužského bohatýrství. Děkuju bratrovi Jurovi, že do toho se mnou šel a že ukazujeme i jinou stranu muzikantské osobnosti našeho tatika. CD je také vzpomínkou na kamarády, kteří se za dobu trvání vystřídali v naší cimbálové muzice. Tož pěkný poslech. Hoš, Primáš!
Petr Petrů

Písně:

1. Kam sa ně ten grajcar děl
2. a) Má milá Marijánko
    b) Nedívej se milá
    c) Má zlatá mamulko
3. Jací, tací
4. V Brně na rynku
5. Trcpolka
6. Není lepší, není lepší
7. Už sem sa narodil
8. Padalo jablúčko
9. Jablonečka
10. a) Ej, Poľana, Poľana
      b) Ej, tak sem si pomyslel
      c) Bol by ten Janošík
      d) Ej, už Detva zhorela
11. Keď sa dívča vydávalo
12. Ty Kúty, ty Kúty
13. Husári, husári
14. a) Ťažko ňa mamička vychovala
      b) U Dunaja šaty perú
      c) Kupte ně mamičko šaty nové
      d) Ani žádný neví
15. Tá kyjovská brána
16. Šupot z Moravy

Primášské cifry: Petr Petrů: 1,3–16, Jiří Petrů (*1985): 1,3–15, Jiří Petrů (*1922): 2, Zuzana Pokorná 10.b,c, Marek Blaha: 8, Libor Mišurec: 16.
Sólový zpěv: Jiří Petrů (*1953): 2.a,b,c, 7.(2.hlas), 10.b,c,d, 12.(2.hlas), 14.a,b,c, Jiří Petrů (*1922): 2.c, Jiří Kinzel: 7.(1.hlas), Kateřina Petrů: 8, Pavel Ondriš: 10.a, Zdeněk Langášek: 12.(1.hlas).
Zpěv trio Petrů /Petr Petrů, Jiří Petrů (*1953) a Jiří Petrů (*1985)/: 4.,10.c,
Zpěv muzika /Petr Petrů, Jiří Petrů (*1953) a Jiří Petrů (*1985), Martin Jagoš/: 3, 6, 13, 14.b,c,d, 15. Zdeněk Langášek doplnil zpěv muziky ve 13 a 15.
Hudební sestava v písních 1,3-15: Petr Petrů – prim, Jiří Petrů (*1985) – terc, Jiří Petrů (*1953) – cimbál, Martin Jagoš – klarinet, Peter Mikulec – zdvojené kontry, Milan Gablas – kontrabas, Marek Blaha – housle v písni 8 a Zuzana Pokorná – housle v písni 10.b,c.                
Hudební sestava u písně 2 (z roku 1983): Jiří Petrů (*1922) – prim, Petr Petrů – kontr a Jiří Petrů (*1953) – kontrabas.
Hudební sestava u písně 16 (z roku 2001): Petr Petrů – prim, Libor Mišurec – terc, Peter Mikulec – zdvojené kontry a David Běťák – kontrabas.
Hudební úpravy:
Podle hry Jiřího Petrů (*1922) upravil Jiří Petrů (*1953): 1, 2, 3, 5, 7, 11, 14.
Podle hry Jiřího Petrů (*1922) upravil Peter Mikulec: 4, 6, 8, 10, 12.
Úpravy a cifry Jiřího Petrů (*1953): 9, 13, 15, 16. 
              
Toto CD vzniklo z iniciativy mého bratra Petra. „Natočme otcovy cifry. Jsou to ohromné věci, které bychom měli zaznamenat ještě my, dokud na to máme.“  A Petr nečeká, až se rozkývu a pustí se do práce. Zajistí studio, muzikanty, sponzory, navrhne písně a než se zorientuju, stojíme s Petrem a jeho synem Jirkou před mikrofonem a zpíváme otcovu oblíbenou píseň V Brně na rynku. Doposud jsem veškerá natáčení připravoval sám, vše podřizoval prezentaci písní z regionu a jaksi mně uniklo, že je tu i brácha se svými sny. V čele muziky stojí třicet let a nejen, že odehraje každou hračku, on ji i celou odzpívá a přitom neexistuje jediný solidní záznam jeho oblíbených cifer nebo zpěvu. Pojďme to napravit! Bude to pocta našemu otci, bratrovi, ale i jeho synu Jirkovi, třetímu primáši z generace Petrů, který už některé cifry na CD vyšívá lépe jak děda Jura. 
Primášské cifry jsou veškeré instrumentální vyhrávky, kterými primáš zdobí melodii. Podle cifer znalec pozná primáše. Projevuje se v nich jeho osobnost, muzikantská zralost, improvizační pohotovost, technická zdatnost i znalost tradic. Cifry primáš improvizačně tvoří buď přímo při hře, anebo si je předem připraví. Náš otec užíval obojí. V těch odžitých se odrážela jeho povaha a mám-li být upřímný – raději jsem mu naslouchal v této poloze – jakoby ke mně promlouval. Ty druhé, technicky náročnější vymýšlel doma tak, aby byly co nejpřirozenější a snadno se hrály, jak říkal: „aby šly do prstů“. Byl u toho vždy v dobré náladě a své výtvory někdy i vtipně komentoval. Jedna šestnáctinková variace ho inspirovala k slovnímu vyjádření „jak ho bijú, tak ho bijú“ a pokud se vyskytla i v jiné písničce, hned na ni pro naše obveselení poukazoval. Cifry piloval tak dlouho, dokud je nezahrál zpaměti a stejným způsobem je potom učil i Petra. Také jsem v rámci hudebních úprav začal psát primášské cifry a v nich se snažím zohlednit jak otcův způsob hry, tak styl jeho velkého vzoru MUDr. Antoše Frolky.
    Muzika je řemeslo a dobrý primáš musí umět svoji muziku prodat. Dovede-li úspěšně navázat s posluchači kontakt a zahrát jim k jejich spokojenosti, pak je ceněn nejen jimi, ale i svými spoluhráči. Od nich se mu pak dostává i takového uznání, jako je starodávný výraz: „Hoš, Primáš!“ V případě našeho Petra s velkým P, protože se mu pojmenování Primáš stalo přezdívkou. Stále platí, že efektní primášská cifra jistí muzikantský úspěch.
     Otec se dostával do kontaktu s kulturami mnoha regionů. Už jako malí kluci jsme museli zpívat písně Ej, Poľana, Poľana, Bol by ten Janošík a další z řady slovenských rozkazovaček, takže prezentace těchto písní na CD není vůbec náhodná, ke každé z nich nás poutá nějaká vzpomínka.
    K současným nahrávkám jsme připojili ještě dvě historické Má milá Marijánko (1983) a Šupot z Moravy (2001). Ta první je jedinečná tím, že v ní ještě hraje a zpívá náš otec. Jediné co se snad nepodařilo, bylo přimět našeho Petra k sólovému zpěvu. Přestože jsme ho k tomu všichni nabádali, zpívá „pouze“ v rodinném triu a ve sboru muziky. Závěrem se patří poděkovat všem tvůrcům a sponzorům, ale zejména bráchovi Petrovi za realizaci tohoto projektu. Hoš, Primáš!                                                                                                        
Jiří Petrů (*1953)