will be available in english soon... Czech translation follows
Jedním z nejzajímavějších hudebních počinů roku 2012 je Brána poutníků z dílny Jiřího Pavlici. Skladatel a muzikant se nechal inspirovat odkazem svatého Vojtěcha, evropského poutníka a světce. Prezentaci díla v koncertním provedení mezinárodního projektu Europera v katedrále sv. Víta zachycuje dvoudisková edice (CD+DVD).
Vše je tu působivé: prostředí, hudba i zpěvy. Stačí zaslechnout úryvek a už myslíte na poselství či varování: „Voda a oheň jsou živly, které nikdy nespojíš/ Mezi trůnem a holí poutníka je propast veliká/ Mezi nebem a zemí vznášíš se/ pak chvíli stojíš: rozerván!“ Cítíte se osloveni?
Jiří Pavlica udělal moc dobře, když přizval ke spolupráci česko-polskou básnířku Renatu Putzlacher, která vytvořila texty devíti částí oratoria. Pouze v úvodu skladatel vycházel z latinského textu legendisty 11. století Bruna z Querfurtu.
Interpretaci díla pod vedením dirigenta Miloše Krejčího obstarali mladí muzikanti z mezinárodního projektu Europera. Právě spolupráce s mladými nadanými hudebníky tří zemí (Německo, Polsko, Česká republika) jen umocňuje Pavlicův umělecký záměr – vytvořit prostor pro muzikantský dialog, porozumění, toleranci. Kvalitu provedení nepochybně zvyšuje vynikající baryton Romana Janála a nenapodobitelný přednes Alfréda Strejčka.
„Putuješ dál, a když tě budí cinkot zvonců víš, že jsi doma/ Jenže svět ten mluví jinou řečí/ Ty chceš jít do všech konců, být lidem blíž a rozdat se/ Jenže tvá touha maří plány něčí/ Necháš se dobou pohltit, jež bere duši klid/ schováváš v dlaních zasmušilou tvář….,“ zpívá se v Otázkách a nezní to až tak úplně archaicky.
Tvůrčí duch Jiří Pavlica vychází z předpokladu, že každý člověk je poutníkem, který v životě prochází nejrůznějšími branami, od zrození k objevování nových a dalších obzorů, až skrze nejrůznější poznání dospěje k bráně poslední, k bráně jiné dimenze. Také lidé 21. století jsou takovými poutníky. Navazují na to, co bylo kdysi, svými skutky naplňují přítomnost a předznamenávají to, co přijde po nich. Oratorium Brána poutníků se inspiruje odkazem svatého Vojtěcha, jehož hledání sebe sama v neklidné Evropě na konci 1. tisíciletí, snaha přesáhnout bariéry v člověku směrem k duchovním hodnotám, a především pak opravdovost ve víře a v životě, může být apelem i pro dnešní svět.
Za naléhavě aktuální lze označit například skladbu Chtivost slávy. „Na obrazovce vidíš svoji tvář/ někdo Ti promítá film o tobě/ Hraješ v něm hlavní roli/ Tolik máš, přece Tě láká klamné slávy lesk/ To světlo jednou zhasne…“ K jinému zamyšlení svádí úryvek z části oratoria nazvané Je taková zem: „Něco tluče, hluk se teď dobře prodává/ Stále to tluče, to bubnování je na poplach/ Hle, on tam stojí a nemá strach/ Teď zuj si boty, vše tady nech/ nic s sebou nevezmeš na druhý břeh…“
V Pavlicově hudbě zaslechnete neurotický neklid současnosti i pozvání na cestu – někam blíž k harmonii, kterou mnoho lidí jen obtížně hledá. Důležité je vědět, že možnosti, jak projít úzkou branou a vydat se po úzké stezce, se stále nabízejí. Jen nepromarnit čas. To je to, oč běží. A nejen v hudbě.
Hodnocení: 80 %
Jiří Karban