will be available in english soon... Czech translation follows
Priessnitz, Umakart a nově komiksové lo-fi 2D trio Jaromír 99 & The Bombers. U zrodu i mikrofonu všech stojí/stál Jaromír Švejdík, temně charismatický zpěvák, zručný kreslíř millerovsko/nebelovského typu. Jedy z názvu CD mu věřím, protijedy použiji. Musím.
"...večer před spaním
přečtu si deset rad na depilaci
a když pak neusnu
mám prášky na bezesnění..."
(Jedy a protijedy)
Lo-fi písničkáři, temní v hlase a opatrní v hlasitosti, kouzlící se spodními proudy, užívající Slova avšak často rezignující na rýmy... Zvlášť ty absolutní u The Bombers nehledejte, atmosféru ano. Tu společná nahrávka lídra Priessnitz Jaromíra 99 Švejdíka (zpěv, kytara), spisovatele Jardy Rudiše (klávesy) a Joe Katera (kytary) MÁ.
Slova zde jsou jakoby rozostřená, hudba může na první poslech působit co lepší demo, "nedodělek", pracovní verze. K hudební špíně se hlásí sami The Bombers. Čas ukáže, ale i při každém dalším poslechu se vylupují klenoty, další potemnělé radosti, fígly, vychytávky, hraní se slovy. Jednou z fint Bombarďáků je třeba kombinace spisovné a slangové češtiny v textech.
Komiksový obal mohl překvapit u poslední řadovky Radůzy, ne však v případě nové kapely Jaromíra Švejdíka. Zvlášť, je-li projekt provázán s novým Švejdíkovým komiksem Bomber. O hudbě a celkové koncepci se ovšem TO SAMÉ říct nedá, ta je dalším překvapením. Ovšem že příjemným – jakým jiným?
V úvodní Tak jo má hlas Jaromírův ležérní naléhavost Karla Kryla, jednoduchý rytmus odkazuje na undergroundového barda Charlie Soukupa – ale tady se mluví slušně. "Tak jo, tak jo, a chlastu ještě více a déšť ledový ať tě zmáčí..." Od opileckého songu k milostné lyrice a zase zpátky. Výborně.
Nedá se říci, že by The Bombers přišli s něčím novým, lo-fi si tu poslední dobou písničkaří davy. Leč dobře to dělá málokdo – a spíš anglicky (zdravím selFbrushe). Ale právě temná líbeznost hlasu, síla kapely-nekapely a slova v češtině staví tento projekt hodně vysoko.
Chvíli Bombers skoro duní (Alenka), vystřihnou si silnou a osudovou mordýřskou baladu (Láska), po mišíkovsku se do toho – s hvizdem a starosvětsky – zamotají (Kája). Pohrají si s emocemi (Bezejmenná) nebo se zas až intimně zklidní (Praděd). To když se Jaromír texty začne toulat přírodou. "Cesta vede, bažinami, černou skálou co má dlouhý stíny," zpívá. A když hned dodává "Já to znám, brzo se bude stmívat," víte, že nekecá. Že se tam fakt toulá a texty nejspíš píše TAM. Můžete tomu říkat autorská poctivost, využití šance, zajímavá inspirace nebo senzitivní přístup... a pokaždé budete mít pravdu. Kdyby mi ale někdo na koncertě Priessnitz řekl, že texty Jaromíra 99 lépe vyzní v klidu, bez riffů elektrické kytary a bubnů, hádejte, kam bych ho poslal?! No, čas se mění. A kupodivu až tak, že v Pradědu zní Bombarďákům kytary (?) hnedle jako... balalajky? Jak blízko je z Jeseníků do širé Rusi, k její temné atmosféře, vodce po kapkách a mystice. Příroda přitom zůstává Jaromírovo velké téma i v "janotovském" Stromu. A zase do toho motá ženský/ženskou, nemá to asi chlapec v životě jednoduché.
"Ve žlutém kostele panenka Marie nade mnou pláče," zpívá Jaromír v titulním songu, a snad tak ospravedlňuje dívčí doprovodný vokál v ní. Jedy a protijedy, zvuky hluky ruchy rytmy a ejhle – první "taneční" píseň alba. Nepochybuji, že koncerty budou jiné, a přesto: Kdo viděl trio půl roku zpátky, dnes ho nepozná. Vyzrálo. Na všechny. A pak že se nic neděje.
Ani Deník zmizelého není nic optimistického, ani pískání ho nezachrání. Slušná depka, jestli by měli v Bohnicích něco zakázat, tak určitě tohle trio, nebo alespoň tuto jeho temnou píseň s bručením cella. Ale (má) fantazie pracuje naplno. Devítku Black Hole bych si proto docela dobře uměl představit jako klip-filmeček od Aurela Klimta, trochu strašidelný s trochou naděje a podzimní melodií. "Jdou dva přes kopec/ motají se asi budou opilí... Blízko jsou, blizoučko/ jeden kulhá druhý je bezhlavý, My dva, ve křoví/ jsme z toho celí kamenní... Doma je nejlépe/ žena pelech TíVí plná lednice, Jen pak, ze spaní/ pes vyje a já kamením..." Stačí trochu chtít, podlehnete tomu a husina vám začne naskakovat jak borůvky. Jen ne tak černá.
Tvrdí-li o sobě Jaromír 99 a The Bombers, že jsou komiksová kapela, je to snad zavádějící pro toho, kdo si zrovna vybaví Spidermana, Hulka či Hitmana. Tedy ten třetí tu sedí, ale s malým há. Kdo ale zná komiks Alois Nebel, jeho atmosféru, černý humor a stíny, hned je doma. Nový Jaromírův komiks je navíc součástí CD – co si přát víc? A věřte – Večerníček podle něj nikdy NEVZNIKNE. A co si tedy přát víc? Zažít to živě? Jistě. Dost by mě třeba zajímalo, jak live podají závěrečnou podivnost desky, hříčku Lapač snů. Jen by pro jednou mohli The Bombers nechat doma ty overaly, v nichž se zjevují na stránkách časopisů. Ale kdož ví – možná jim to jenom moc žeru. Třeba je to (pro ně) mnohem větší sranda, než se zdá. Tak živě, jo?
80 %
http://www.freemusic.cz/clanky/5918-jaromir-a-the-bombers-a-jedy-a-protijedy.html
USD
CZK
EUR