Malý skřet a mohykán, velkou tmou rychle spolykán. Velká křeč a malý vědátor, héliový vypravěč vs. ukrajinský zvukobijec. Karaoke Tundra už pročesával elektronický underground na labelu Surreal Madrid v první půlce minulé dekády. Nesly se hlasy: nikdo není zajímavější a progresivnější než tenhle naturalizovaný Slovák s podivným jménem. Potom se objevili na Muteme s planétou VP84 a dlouhohrající Album už vyšlo na Bigg Boss. Čo ďalej? Na Starcastic/Deadred vyšlo Neuveritelne smutný album, které je smutné a neuvěřitelné. Remixy česko-slovenské scény a kompletního Albumu, ale taky čtyři nové tracky. Není v našem kontextu tak nápaditá, nekompromisní a vyrovnaná remixová skládanka, snad až na Miou Mixes (Piper Records). Přehlídka (ne)známých jmen, která ještě pořád dávají smysl: Autumnist, Peko, Noisecut, Dope Aviators nebo Federsel, Prof. Neutrino, Side9000, Ježíš táhne na Berlín. Jako dva národní týmy, které nehrajou proti sobě. Ostatně málokdy dostanete tak otevřený a znamenitý materiál: Tázokovo uštěpačné kafrání a rychle stavěná groteska reality, bolestivá paralela skutečnosti, skutečnější než realita sama, fistulkové skřehotání vybízí k demontáži vokálu. Nejinak i temné abstraktní obrazce rozpouštěných hiphopových podkladů, které jsou schizoidní stejně jako panoramatické, se schopností louhu se vepisují do krvavě česaného podvědomí a obtahují příbuzné orbitály, o kterých jste vůbec netušili. Máte jen čtyři otázky a čtecí zařízení uprostřed cizí tundry. Mozek je kuskus a experimentální elektronika má nedozírné parametry.