Povodí Ohře

Čtyři chebští emigranti versus jeden Plzeňák, to nemůže dopadnout jinak než jako kovbojka, ovšem spíš než z prérií je jako vystřižená z let divokého kapitalismu raných 90. let. Zlatá horečka měla na západě Čech často parametry westernu opravdického, zažít tu dobu prý znamená mít až do smrti nevyčerpatelnou zásobu dramatických historek. Snad právě proto se v muzice Povodí ozývá tak často slide a plechový zvuk cigarbox kytary a za údery bicích jako by se schovávaly výstřely ostrými náboji. V textech, jak frontman Sisi přiznává, pokračuje nit odmotávaná už v prvních hudebních pokusech – vykořeněnost, pohraničí, křivdy z války, existenciální tíseň a duchovní hledačství. Na desce vše, o které byla řeč především, všechna témata drží dobře pohromadě, ať už jsou verše od Zbyňka Hejdy, Andreje Rodinova, Blaise Cendrarse, nebo vycházejí z osobní Sisiho korespondence s basákem Láďou. Povídání, opepřené západočeským playlistem, se kroutilo jako meandry řeky a kromě přesného seznamu Sisiho hříchů zaznělo snad vše, na co si vzpomenete. Nakonec se vnutila i jedna téměř nezahratelná píseň legendárních Esgmeq a byli spokojení i Miloš s Kazim.