Pavel Žalman Lohonka

Folkový písničkář Pavel Lohonka se narodil v roce 1946 v Českých Budějovicích Janu a Marii Lohonkových. Má bratra Jana ml., sestra Marie zemřela v mladém věku. Už v první polovině 50. let se Pavel jako školák učil hře na housle a také miloval školní besídky, na kterých jeho třída vždy nacvičila nějakou divadelní hru. Zároveň byl ale i nadšeným sportovcem – v žákovských kategoriích byl výborným fotbalistou, později na učňáku v plzeňské Škodovce se věnoval také atletice (běh, skok o tyči). Na kytaru hrál zhruba od konce padesátých let, kolem roku 1962 vytvořil duo s kamarádem z učňáku Rudolfem Wolmuthem. Oba také založili trampské společenství a Rudolf též Pavlovi – dle jeho melancholického, teskného přednesu písní - vymyslel přezdívku „Žalmíř“, což se časem změnilo na „Žalman“. V jiném trampském společenství se zase potkal s kytaristou a flétnistou Pavlem „Andělem“ Pokorným, s budoucím dlouholetým spoluhráčem. Ač se pohyboval v trampském prostředí, neovlivňovala Lohonku jen trampská či folková muzika, ale poslouchal úplně všechno – od Kubišové a Neckáře, kteří zpívali v plzeňské Alfě, přes muzikály až k Pete Seegerovi a později k Beatles a Rolling Stones.

V roce 1967 po svém návratu z vojny stál Pavel společně právě s Andělem Pokorným u zrodu nové folkové skupiny, která byla později nazvána Minnesengři. Její tehdejší repertoár byl povšechný, většinou se jednalo buď o české trampské klasiky, nebo o americké tradicionály, spirituály a folky, na které se Žalman snažil psát své české texty. Kapela vyhrávala své kategorie na různých festivalech folku a country a spolupracovala s českobudějovickým rozhlasem, ve kterém nepravidelně natáčela. Z té doby například pochází dnes již zlidovělá píseň Ho Ho Watanay s Pavlovým textem. Kapela se pustila i do úprav jihočeských lidových písní, posléze došlo k natočení televizního dokumentu Minnesengři 72, a také její účasti na několika kompilačních EP a singlech s folkovou a trampskou hudbou. Následně se Minnesengři plně zaměřili na vlastní folkové úpravy nejen jihočeských, ale i českých, moravských lidových písní. Někdy v té době se Lohonka začal zabývat hudbou profesionálně. Krátce na to se skupina dočkala po deseti letech existence prvního alba: jmenovalo se Nezacházej slunce (1977/78). Pak v ní ale došlo k určitým přím a personálním bouřím. Přesto v roce 1980 vyšlo tematické album Bělovláska (s písněmi jako Kniha, Růže, Zasnoubení). Pře ale pokračovaly: role v rámci Minnesengrů byly předem dány – pokud se mimo lidovek dělaly autorské věci, muzikálnější Anděl psal hudbu, filosofičtější Lohonka texty. Žalman měl i několik vlastních písniček, ale přes hodně autoritativního a nekompromisního Pokorného je nedokázal prosadit. Lohonka tedy se skupinou dále vystupoval, ale zhruba od roku 1982 si začal budovat i svou samostatnou dráhu.

V první polovině 80. let Pavel spolupracoval zejména s Pavlínou Jíšovou (zpěv, housle) a Antonínem Hlaváčem (kytara, zpěv). Projektu pak ostatní muzikanti začali říkat Žalman & spol., a tento název Lohonka přijal za svůj. V tom čase vznikly písničky, například Nechte mi blues, Kouřovej signál, Severní vítr, Všechny cesty začínaj k ránu, Kdo ti zpívá, Píseň malých pěšáků. V pětaosmdesátém se Žalman úplně odstřihl od Minnesengrů a začal jezdit buď sám, nebo se svou skupinou. Také se spojil s organizátorem budějovického trampského dění Karlem Jakešem a v roce 1986 založili tradici jakýchsi „tramp jamboree“, konajících se v ČB v sále Besedy. Po ceně „Zlatá porta“ bylo konečně natočeno LP, lapidárně nazvané Žalman & spol. s písněmi jako Rána v trávě, Tak jsme vandrovali, Vracím se domů, Jdem zpátky do lesů . Ještě na konci 80. let bylo natočeno druhé album Jantarová země se stejnojmenným hitem a dalšími songy jako třebaSej lásku po lidech, Na červený listině neboNa rozloučenou. V tom čase vznikl také filmový dokument Folk a folklór.

Od počátku devadesátých let byl Lohonka velmi aktivní a pod značkou Žalman & spol (ať už pod ní bylo ukryto cokoliv) natáčel jedno album za druhým. Nejlepším z nich byla Hodina usmíření s písněmi Hodina usmíření, Bývalá zem, Krajina, Betonové město, Ty já (Dida) . Následovala alba – řadovky i kompilace – Tu neděli po ránu (1992), Písně sebrané pod stolem (1993),Potlach v mé duši (1994, výběr starých Lohonkových písní), Pocestný do sedmého nebe (1995). V polovině devadesátých let byl natočen televizní dokument Žalman & spol. – Na cestě. V roce 1996 o Lohonkovi napsal Michal Huvar knihu Takový Žalman: truvér naděje. V tom samém roce Žalman & spol. koncertovali na pozvání krajanských spolků v Kanadě. Pod svým jménem pak Lohonka natočil desku Sbohem Romantiko (1997). V tom samém čase začal v kapele spolupracovat s Jindrou Petrákovou (zpěv) a Janem Brožem (kytara, zpěv) a tato sestava (ještě s baskytaristou Petrem Novotným) spolu vydržela dalších zhruba patnáct let. Následovalo další „žalmaní“ album Láska a smrt (1998). Po milleniu Lohonka, většinou opět pod značkou „Žalman & spol., natočil alba Ve znamení ryb (2000),…V roce jedna (2001), Žalman (2002),Nápis na štítu domu (2004), Ztracený písně (2006),Mezi kameny (2008), Pavel Žalman Lohonka: Příběhy (2010), Budějky (2011) a Cestující muž (2016). V roce 2005 mu vyšla i autobiografická povídková kniha Ráno bylo stejný, na které spolupracoval s Janem Hlaváčem.

Pavel „Žalman“ Lohonka je ženatý s manželkou Světlou. Má dva, dnes už dospělé potomky – syna Ondřeje a dceru Kláru.