Mudhoney

Mudhoney byli vedle Nirvany jednou z prvních kapel které učinily tento kultovní label ze Seattle tak slavným (nebo to bylo naopak?). V každém případě recept Mudhoney je jednoduchý - hutný, syrový a přímočarý rock s kraválovým soundem, který zní jako špinavější, bluesovější a kraválovější verze Nirvany. Vzpomínáte na tu slavnou Mudhoney promo fotku kde jsou vyfocení obaleni bahnem? To bylo hodně výstižné. Tohle je klasika.

Je jen málo radostnějších výjevů než pohled na rockovou kapelu, kterou to BAVÍ i po více než třiceti letech. Mudhoney by si mohli v klidu užívat teplého místečka v Síni slávy garážové muziky (kdyby taková bohulibá instituce existovala) a občas pustit do světa nějakou tu bestofku či reedici klasického alba – a nikdo by nemohl říct ani popel: tihle chlápci už to mají přece dávno všechno „odehráno“. Mark Arm, Steve Turner, Dan Peters a Guy Maddison ale místo toho pořád nahrávají nové desky (stále aktuální Digital Garbage vyšla v roce 2018) a nemohou se dočkat okamžiku, kdy vyrazí na příští turné. To podzimní evropské je zavede na jedno z jejich oblíbených míst: Mudhoney zahrají po dlouhých (víc než) pěti letech v Lucerna Music Baru. 5. října 2020.

Nad každou mladou vlasatou kapelou, která ve vlhké zkušebně poprvé zapojuje levné kytary do ještě levnějších zesilovačů, se vznáší něco jako ochranný duch v podobě odkazu Mudhoney – o tom jsme hluboce přesvědčeni a budeme na to přísahat do konce všech dní. Rokem 1988 počínaje (ano, tehdy vyšel kultovní singl Touch Me I’m Sick) píše kvarteto ze Seattlu historii garážového rocku s typickou lehkostí, drzostí, smyslem pro hit – a hlavně NAHLAS. Každé z deseti alb, rozprostřených do neuvěřitelných dvaatřiceti let, je něčím jiné a něčím stejné. Z každého z nich zakřičí „TO JSOU MUDHONEY!!!“ nejdéle po úvodních pěti vteřinách. A na každém z nich najdete aspoň pár songů, které byste si moc, moc, moc přáli napsat sami.

Přízvisko legendární má v souvislosti s rokenrolem poněkud ztěžklý nádech. Neplatí to ale pro Mudhoney: ti jsou stejně živoucím a energickým kapelovým organismem jako v první polovině 90. let, kdy vycházely desky jako Every Good Boy Deserves Fudge. Ano, roky přibývají. Ale s každým dalším se také navyšuje skóre v zápase mezi nudou a rockem ve prospěch kluků a holek s levnými kytarami a ještě levnějšími zesilovači. Držte se, Mudhoney jsou odjakživa a hlavně navždy na vaší straně!