Indiánská deska kapely Traband zní v duchu nejlepší tradice
Skupina Traband, soustředěná kolem zpěváka a písničkáře Jardy Svobody, se na svém novém albu Domasa hlásí k indiánství. Vlastně ke svobodě rozhodovat sám za sebe, hledat svoji cestu životem a nenechat se jen tak něčím ošálit.
Již úvodní písnička Indiáni ve městě je příznačná pro celé album. "Ne, ještě nejsem u konce, ještě mám dost sil, abych vylomil mříže z týhle pozlacený klece a vyšel se svou duší do lesů a skal," zpívá Jarda Svoboda. A refrén "Indiáni ve městě" se v závěru skladby mění na slova "Indiáni ve mně jste".
Jenže bojovníka čekají na jeho pouti nástrahy, může také zhloupnout, jak kapela zpívá ve skladbě Pálíš, doutnáš, nehoříš. A pokud vše překoná, člověk zjistí, že "každá jizva bojovníka časem zdobí na těle".
Mezi jedenácti písněmi lze nalézt i obrazy, ze kterých vyzařuje zákon divočiny či harmonie krajiny ("zdravím tě z míst, kde není signál" v písni Nad Koločavou), vše v duchu zmiňovaného indiánství. Svým jadrně přímým hlasem Svoboda zpívá pointované příběhy, které jako by vyplynuly ze starých legend či lidových balad.
Třeba ve skladbě Kantorovy varhany se hrdina nedokázal usmířit se smrtí, a proto neuměl ani žít. A Kalná řeka zase vypráví o lásce, která může být vinna i za zločin.
Rockově vybroušeno
Za patnáct let existence Trabandu se slovník Jardy Svobody vybrousil do takové míry, že dokáže sdělit spoustu věcí v jedné srozumitelné, často i hitové písni. Aniž by si kapela hrála na efekt nebo módní styl, dobře vědouc, že "není pevné, co životem se jen mihne" (Zlá / sky).
Traband se spíš drží tradičních žánrů, na téhle desce i rockově přibroušených. Skladba Pálíš, doutnáš, nehoříš se okamžitě vpálí do hlavy díky folkrockové melodii, za kterou by se nestyděl ani Bob Dylan či Petr Kalandra.
Samotná houpavá nálada téhle písně jako by vyvěrala z šedesátých let. Zatímco řízná skladba Co se v mládí naučíš zakřičí punkem i pádným životním poučením: "Co ses v mládí naučil, je ve stáří na hovno."
Traband však hraje tak, že ctí vypravěčskou sdělnost, přesně jako starý muž v písni Indiáni ve městě, který "hlídá oheň a vypráví příběhy". Kapela přitom uplatní řadu muzikantských či aranžérských nápadů, které zvýrazní dechové nástroje.
Včetně trumpety, která ve skladbě V oku dravce "krákorá" jako havran. Kombinace dechů a kytar je na muzice Trabandu nejzajímavější, vedle rocku se do písní dostává i lidovka, kořeněná i romantickým okouzlením z odrhovaček. V delších písních Kantorovy varhany nebo Krajina v obrazech umí skupina vytvořit nadžánrovou hudbu, která příběhy ilustruje i dramaticky vygraduje.
Vedle Radůziny desky Miluju vás je zde další výtečné album kapely Traband, která nabízí své indiánství jako alternativu k "lákadlům" současné společnosti. Přitom se deska Domasa výtečně poslouchá a jistě vydrží i v čase jako ty staré dobré legendy.
HODNOCENÍ MF DNES 80 %
Vladimír Vlasák