Domácí album roku s evropskými parametry. Přiznejme si to. A také, že vtěsnat BraAgas do škatulky středověká hudba znamená srovnávat je s latinsky nebo v nesrozumitelných jazycích zpívajícími přizdiunylými lidmi ve srandovních kostýmech. Kdyby se spojili španělští L´ham de Foc se švédskou Hedningarnou ve vrcholné formě a rytmickou výbušnost násobili dvěma, nezněli by jinak než tyhle čtyři krásné, radostně rozdováděné, excelentně zpívající a hrající – s prominutím – holky. V nekonečně nepřetržité polohudbě kdejakým tlučcem do djembé považované za world music nakopali BraAgas všem zadek. Koneckonců co jim zbývalo, když už léta připomínají natlakovaný papiňák. Kanon připravený dostřelit hodně daleko.
Jiří Moravčík