I živý Traband jsou především písničky
Cože, že už konečně Traband vydal živák? No to je dost! Že ho točil na oslavě svých 10. narozenin v červnu 2005 v Paláci Akropolis? A kde jinde? Že mu tam pěl Vašek Koubek (Hospoda: "Svoboda, svoboda je tu. A co teď s ní?"), Vladimír Javorský (Tlustý muž v zrcadle) i hráli Naholou 25 (Krysy)? Dobrá, dobrá, je hloupost hrát udivenýho, když už jsem to CD slyšel čtyřikrát, a 2 x si pustil (o 12 skladeb, 2 klipy + 2 dokumenty delší, a 2 sta dražší) DVD ze stejné show. "Když přišla nabídka oslavit naše desáté výročí velkým koncertem a jeho záznamem, řekl jsem si: Proč si neudělat pěkný mejdan, na který bychom si pozvali všechny naše hudební kamarády a bývalé spoluhráče a trochu si zavzpomínali? Vždyť "bez začátků se i konce ztratí," jak zpívá Vašek Koubek," vepsal do bookletu trabandího živáku Jarda Svoboda, jeho boss. Zpěvák, harmonikář, autor písní. Na disku skoro všech. Dostat šéfa Trabandu do p(r)acek bulvár, vyzvídal by: "Proč má šest písniček z CD v názvu ženský? Kdo je Sára, panna, Bárbí, dáma, Katarína, Markéta? Kápněte božskou, nebo si to vymyslíme!" A tak to zazpíval. "Markéto Markéto - svět se zbláznil." "I-o-o, Katarína, o-o-ó, iba ty a žiadna jiná." "Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo/ mi chybí, abych tvojí duši mohl rozumět?" "Tak pojďme si znovu připomenout písničky z našich začátků nebo těch pár nikdy nenahraných skladeb, které jsme psali pro představení Divadla Na voru," pokračoval Jarda. Pouťový orchestr. Šlapeto pro mladé. Balkánská plechovka. Banjo banda. Hornická kutálka. Tancovačková kapela. Akustický bigbít. Rom pop (Historky z podsvětí). Pouliční kapela z New Orleáns. Kdo chce, to všechno může vidět/slyšet v Trabandu. Alespoň u živého alba to platí, a důvod je zřejmý. Deska mapuje 10 let tvorby a hraní Trabandu. Být písničky řazeny chronologicky, mapovala by i jeho vývoj. Takto ale band, jehož trumpetu (dovnitř prská Jana Modráčková) žeru, bombardón (Kuba Schmid umííí) obdivuju a tubu (Rob Škarda) ctím, stylově i časově těká. Nejdál zpět se dostal do 19. století ke Škroupově hitu Kde domov můj v písni Jak to všechno pěkně roste. Místy nasadí Svobodova šestka tempo až vražedné (Katarína, Nezdárný syn), odpočinkové písně počínaje Sárou jsou pak pro drama(turgii) show nezbytné. A právě při nich (i je úžasná) člověku dochází, že unplugged by pro Traband nebyla taková změna. Že by si J. S. v podstatě vystačil i sám jako písničkář s harmonikou či kytarou. (Pomóc, nebijte mě!) Že to, co na pódiích Evropy vyhrává Trabandu každou bitvu o publikum, jsou PÍSNIČKY. Není divu, že si všiml i Michal Horáček, když mu vypověděl poslušnost (a spolupráci) Petr Hapka. S Jardou udělali krásnou, dle mého nedoceněná desku Tak to chodí. Její písničky, i ty Trabandu, jsou kvalitní pop z lidu, žádnej umělohmotněj prefabrikát či cukerín blaf. Ať je halí do hávu balkánské muziky, klezmeru či městské lidovky, je to poctivý a dobrý, setsakra dobrý. Uvěřitelný v pocitech i příbězích. Až podezřele často o nás. Svěže, ryze, upřímně. Zpětná vazba tam funguje, spontánní pak je i publikum, protože TO VŠECHNO cítí, pozná, ví. Když jde na Traband, jde si za svou jistotou. A to je - zvlášť dnes - moc důležitý. "Pomalu a líně plynou řeky do moří/ Břehy podemílá jejich proud/ Až můj oheň zhasne, až má svíce dohoří/ Chci pomalu a klidně vydechnout: Aj aj aj..." Ne vše se mi ale na živáku líbí. Oželel bych píseň Přijíždí posel, při níž si kdekterý pošťák či parlamentář musí připadat jak osel. Nemám rád písničku Nemám rád trpaslíky. Trochu mi ji rehabilitoval pozorný poslech, závěrečná věta "Nemám rád všechno, co z nás dělá trpaslíky" dost vysvětluje - ale když já prostě trpaslíky rád. I přesto, že ty potvory vlezou všude... Rád mám, či spíš miluju z CD Trabandu písničku Černej pasažér. Úžasná je její řecká muzika, bezprizornost autora je mi blízká. "Moje minulost se na mě šklebí, a srdce bolí, když si vzpomenu, že stromy, který měly dorůst k nebi, tu leží vyvrácený z kořenů." Brrrr! Nakonec ještě jednou Jarda Svoboda: "Vznikla deska, která není klasikou "bestofkou, nenajdete tu moc hitovek z Kolotoče nebo Road Movie. Zato všechny důležité písničky z našeho prvního, dnes už nesehnatelného alba O čem mluví muži. A ještě něco: tak, jak jsme zahráli, tak podáváme. Nic jsme ve studiu dodatečně nepřehrávali, nepřikrášlovali, nezakrývali chyby. Servírujeme se Vám neupravení, nesterilizovaní, bez přísad. Traband v konzervě. Napůl mrtvola, ale napůl stále naživu. Místy hořký, místy přeslazený, občas zaskřípe mezi zuby. Dobrou chuť. Plechy Čechům!"
Autor: Jan Bořek Šikula, 14.12.2005, Hodnocení - 85% http://www.freemusic.cz/clanky/4340.html