Tak jako jazyk stále naráží na vylomenej zub, tak je marné i vyhlížení důstojných nástupkyň formace dentisticko-manikůrního názvu a před časem vydané rekapitulační dvojalbum tento bolestný fakt stejně silně tišší jako připomíná. Co se dá dělat, tak se mu alespoň bez dlouhého vytáčení na ty zoubky koukněme.
Prokousávání se prvním diskem je skutečná lahůdka. Po letmém výtahu pěti epizod o Paních, motivu prostupujícímu zubonehtovskou diskografií od dybbukovských mlíčňáků po poslední album Loď odplouvá, se v následujících pětadvaceti skladbách s předpisem pět skladeb na desku reviduje s mnohem hlubším ponorem. Výsledkem je bezmála osmdesát minut, v nichž se košatými a ne vždy obvyklými křovisky aranžérských postupů prodírají prostinké písničky s doslova paralyzujícími melodiemi, zuby nehty se držícími chuťových pohárků posluchačových slechů. Za všechny ty hity jmenujme alespoň Vodopády, Bílý ptáky, Kobylku, Sokola nebo Slova.
Druhý disk je rozdělen do tří víceméně stejně dlouhých částí. Tu první tvoří ukázky z divadelních her pod autorskou a režisérskou taktovkou Marky Míkové, ve kterých se mezi vyprávěním Tomáše Hanáka proplétají jak motivy ještě neslyšené, tak i útržky již důvěrně známé. Kamenem úrazu je ovšem prostřední "raritní" třetina z prvního období Zubů nehtů. Čert vem příšerné zvukové poměry, ovšem před pěveckým (ne)uměním Nadi Bílincové skutečně nelze přivírat oči (ale rovnou zacpávat uši). Její vokální příspěvky jsou totiž těžkým soustem i pro sluchovody zkoušené nejedním hudebním extrémem a těchto intonačních výkyvů bohužel nebyli ušetřeni ani navštěvníci listopadového koncertu na pražské Deltě.
Ještě že celou kolekci uzavírá pětice aktuálních písní dvojice Za lubem (rovná se Marka Míková a Pavla Jónssonová, s hostující flétnou Kateřiny Jirčíkové), která ve střídmém dvoubaskytarovém obsazení pokračuje ve šlépějích ZN a snad právě její existence může být útěchou všem, kteří se nechtějí spokojit s pouhým vyvoláním sladkobolných nostalgických nálad nad poslechem tohoto dvojcédéčka.
CZK
EUR
USD