BraAgas jsou na "Fuerte" opravdu silní
BraAgas bývaly dívčím kvartetem hrajícím world music. Od předchozího alba v kapele došlo k personálnímu přeskupení a výsledkem je opět dívčí kvarteto doplněné ovšem o jednoho muže. Jaký vliv to mělo na zvuk a náladu aktuální desky "Fuerte"? Přečtěte si v naší recenzi.
V roce 2010 získaly BraAgas Anděla v kategorii World music. To bylo za předchozí album "Tapas". V té době dívčí kapela se spolu s aktuálním následovníkem "Fuerte" trochu přeskupila a rozrostla se o basáka Jana Hrbka. Spolu s ním jako by mezi muzikantkami vzniklo další pnutí. "Fuerte" je o něco energičtější a dravější, což vůbec není na škodu.
Vůdčí osobností a duchovní matkou formace pořád zůstává Kateřina Göttlichová. Tvůrčí proces popisuje následovně: "Pořád písně vybírám já a dělám základní aranžmá - zpěvy, formu a tu a tam nějakou vlastní mezihru. Ale na zkouškách se samozřejmě dotáhnou do nějaké podoby a všichni z kapely do písničky vnesou něco svého. Finální verze se pak ale ustálí až při veřejném koncertování, nebo ještě častěji při nahrávání. To je vůbec jedna z nejzábavnějších věcí - nejraději bych byla ve studiu pořád a většina z kapely to má podobně. Kdyby to nebylo tak finančně nákladné, točila bych dvě desky ročně."
BraAgas se oproti předchozí nahrávce pohybují především po Balkánu a Pyrenejském poloostrově (španělské a mirandské písně). Nadále si hrají s lidovkami z různých koutů Evropy a stejně tak koncertují v nejrozličnějších koutech světa. Na "Fuerte" (což je španělsky silný) ale oproti předchozí desce kapela rezignovala na Skandinávii. I proto je novinka o něco méně dramatická a ponurá (i když tu výjimky najdete) a nese se přesně v barvách ohně, které jsou použité i v bookletu. A náladu alba skvěle vystihují i aktuální promofotky.
A tak zatímco by se o "Tapas" dalo říct, že bylo uplakanější a jakoby balkánsky bluesové, na "Fuerte" se mnohem častěji uvolníme, rozproudíme krev v žilách a otevřeme se okolnímu světu, kdežto u předchozí desky jsme se mohli spíš zavřít do sebe. To ale neznamená, že by se z "Fuerte" vytratilo napětí. V sefardské "La Serena" je ho na rozdávání. Ostatně, v závěru alba se i tady dostáváme k vážnějším melodiím.
Ač se tu setkáváme s písněmi z různých míst, je "Fuerte" semknutá kolekce, kterou nerozbijí ani remixy Davida Götlicha (nádherná "Tua Nai e Meiga (Diginla Dark version)" a Jana Balcara. Je to album, z něhož cítíte vzdálené kraje a kultury, přesto nevoní cize. A když si k němu přivoníte, můžete se těm krajům přiblížit.
8/10
Honza Průša