Skupina dobře vypadajících mužů - Ondřej Fencl - Report

Mládek v trabantu.
Brno si odnepaměti dává načas, než vykopne do světa talent. Ale většinou to pak stojí zato. Platilo to o Narvanu, platí to i o Poletíme. Jistěže to zní jako Mládek a jako Traband, ale co dneska nezní „jako něco“? Housle Vojty Konečného dodávají atmosféru první republiky a texty Rudolfa Brančovského, jehož banjo to celé táhne … takový pastrňákovský samorost. Posuďte jen z názvů písní: Mám depresi rád, Když se dva opijí, Písnička pro makrelu. Muzika do skoku, texty do srdce.
Skrz tuhle placku si možná posluchači teprve naleznou cestu k té první z roku 2008, kterou Indies vydávají paralelně s dvojkou a která je přeci jen chytlavější. Hymnu Chlastáme na festivalu Poletíme nepřekonali. Ale překonal Olympic Želvu? To jsou pořád nářky…
Svůj styl nazývají jako „chlupatý“, Mišík by řekl „proti srsti“. Jinde se píše o punkových písních pro banjo, housle, trubku a klavír. Punkem je tu asi míněn postoj – Rudolf a jeho Poletíme? existují sotva čtyři roky, ale v kramflecích stojí pevně. Byla-li nepřímá předchůdkyně, kapela Veselá zubatá, tak trochu didaktická, Poletíme? jsou tu v první řadě pro zábavu. A je to inteligentní zábava.

Ondřej Fencl
5/7

Report 7-8 2010