DPvJU

Zprvu studiové duo založené roku 1988 se na začátku devadesátých let rozrostlo o další členy, začalo koncertovat a v průběhu dalších let objelo téměř všechny důležité domácí festivaly (Colours of Ostrava, Trutnoff, Alternativa, Beseda u bigbítu, Boskovice, Litoměřický kořen, Mikulov). Styl tato proměnlivá sestava stavěla na míchání neortodoxně použité elektroniky a živých nástrojů, to vše s bizarním humorem. V roce 2019 se stávající sestava rozešla a kapela vyhlásila časově nespecifikovanou pauzu, která se protáhla na tři roky.

V nové sestavě, jež začala koncertovat v roce 2022, zbyl jeden ze zakladatelů, kytarista Max Braun, a původně saxofonista, nyní kytarista Pavel Heřman. Novým frontmanem je Michal Cihla (ex-Ministerstvo), rytmickou páteř kapely tvoří bubeník Libor Shomodi Veselý a jeho syn, baskytarista Tadeáš. Instrumentální hvězdou souboru je pak trumpetista Luděk Emanovský, celoživotní profesionál s portfoliem od orchestru Marie Rottrové přes jazzové sestavy Milana Svobody, studiovou práci s Už jsme doma až po Českou filharmonii.

Stylově je oproti minulosti dnešní DPvJU rockovější, čerpá z podnětů širokého spektra dosavadního vývoje nejen alternativní hudby, které zcela po svém a s nadhledem, jenž je pro kapelu typický od samého začátku, syntetizuje. Skupina pracuje převážně s českými surrealistickými texty Jana Balka, básníka, který před svou předčasnou smrtí skupině předal svoje rukopisy k volnému použití. Doplňuje je příležitostně díly dalších českých i světových básníků.

Na začátku srpna 2025 vydává DPvJU své sedmé album s názvem ZOO, po předešlých titulech na vlastním labelu první, které nese značku Indies Scope.

Diskografie:

Pytler (1993)

Premasters (1995)

Práce všeho druhu (1998)

Klasika, která pohladí (2000)

Cizí písničky (2002)

Až dosloužím, chci do sběru (2007)