Talentovaní Žamboši přinášejí českému folku naději
Česká folková scéna v posledních letech trochu stagnuje. Stálice, kterými jsou například Plíhal, Žalman, Nohavica, Redl, vydávají desky a skládají nové písničky ve stále delších intervalech. Mladí utíkají spíše do oblasti worldmusic. Proto díky za každé nové talentované jméno. Mezi největší naděje jednoznačně patří vsetínský písničkář Jan Žamboch, který se na hudebních pódiích pohybuje zhruba čtyři roky. Společně se zpěvačkou Stanislavou Brahovou vytvořil projekt s názvem Žamboši a v současné době se u brněnských Indies dočkali debutového alba To se to hraje. Album nabízí patnáct různorodých písní, jejichž autorem je v drtivé většině Žamboch. Na úvod CD zvolil lehkou, hravou, vzdušnou skladbu O znakoplavkách a tak, v níž se kromě ústřední dvojice představuje další zpěvačka a mandolinistka Lucie Redlová. Vtipnou píseň střídají vážnější Sochy a Krátká paměť, ve které připomíná koncentrační tábory. A kupodivu to dokázal bez vyhroceného patosu či prvoplánových banalit a místo se našlo i na nenásilný přesah do současnosti. Stylově se Žamboši řadí k folku, ale nevyhýbají se ani úkrokům do jiných stylů. Nejvýraznější je jazz, občas probleskne blues a nechybí ani svérázná reggae. Tuto pestrost si dvojice může dovolit díky hostujícím muzikantům, mezi něž se kromě Redlové řadí bubeník Jan Noha, baskytaristé Petr Vavřík a Pavel Hloušek, kontrabasista Petr Surý, pianista Ivo Cicvárek či hráč na saxofon a příčnou flétnu Michal Žáček. Vtipné a vážnější texty jsou založeny na volných asociacích, slovních hrátkách, Žamboch si pohrává s výrazy i významy, disponuje obrovským citem pro jazyk. Texty jsou "folkově" dlouhé, nikoli však rozvláčné a upovídané. Nenudí. Nenudí ani deska To se to hraje, která naznačuje, že bychom o tomto duu mohli ještě hodně slyšet.
Autor: Karel Souček