Máma a táta jsou pár, to vám povím. Plní lásky jeden k druhému, ale zároveň ty typy, co nemůžou být spolu ani bez sebe. Táta, typickej městskej hipík. Hodnej a dobráckej chlap, ale když to na něj přijde, je to v háji... chlastá, střídá ženský a doma jsou pak tichý dny. Máma? Krásná ženská. Ale ne jako tak vulgárně a prvoplánovaně jako ty holky, co nám o nich bulvár tvrdí, že jsou modelky a ony jsou, však víte co... Máma je krásná ženská a dáma, ten typ, co se kvůli nim dříve chlapi stříleli z pistolí do hlavy a dnes jí milujou jen co se usměje, ale ty pistole pak už nepoužívají... Ale když to přijde na ní a přeteče míra její trpělivosti s tátou, to pak jde klidně i na nože!
"Já hraju bloky a ty smeče
doufám, že nám život neuteče..."
Neuteče! S hudbou z nového alba dua Kieslowski "Na nože" rozhodně ne. Přiznám se, že když jsem tuhle desku slyšel poprvé, byl jsem trochu překvapený. Namlsán předchozím albem jsem čekal pokračování těch textově i hudebně jednoduchých až syrových, ale zároveň hodně silných, písniček pro kytaru, piano a dva hlasy, písniček, které tady u nás takhle dělat umí jen málokdo. Jenže Kieslowski si na novém albu začali více hrát a těch vlivů a vjemů k poslechu tam najednou běhalo nějak více. Barevněji, košatěji, rozevlátěji a více experimentálně.
Jsou alba, kde je to láska na první pohled, jsou alba, kde to neklapne nikdy a jsou alba, které chtějí svůj čas a když jim jen trochu více porozumíš, chytnou tě pevně jako stehna hladové milenky a drží. A ten třetí typ je právě "Na nože". Zprvu rozhozen zmíněnou rozevlátostí a "experimenty" si dnes nejraději dávám asi aranžérsky nejvíce "rozlítanou" "Bloky, smeče" s lehce tanečním spodkem. "Krátká píseň o zabíjení" je pak vůbec jeden z nejsilnějších songů roku s jedním z nejsilnějších refrénů světa. A její Jan Von Saint Mix, který uzavírá vinylovou verzi, je fakt hodně vychytaný elektro popíček a sólo pro Marii. A podobně své a zajímavé jsou na tomhle albu i všechny ostatní písničky.
Tahle "máma a táta" jsou zkrátka hodně sví a osobití a i když to někdy i skřípe, kouše i bolí, pořád je to hodně silný vztah. A když takhle v klidu někdy v noci leží pod peřinou a z pokojíku dcer zaslechnou nějaké "in" ulítlé folkařiny, spokojeně si zavrní a zaposlouchaj se, jak to dělají jiní a jinde. Jenže. Když se pak do toho pustí oni dva, stejně si to dělají po svém a jak to cítí a vyhovuje nejlépe jim samotným. A ať už s "rozlítanějšími" aranžemi nebo bez, ten základ je pořád stejný. Syrové, zároveň ale hodně silné, písničky pro kytaru, piano a dva hlasy, které tady u nás takhle dělat umí jen málokdo.
Album "Na nože" vyšlo u labelu Indies Scope a má svou vinylovou i CD verzi. Tato recenze vychází z poslechů vinylu.
-------
Ať už s "rozlítanějšími" aranžemi nebo bez, ten základ je pořád stejný. Syrové, zároveň ale hodně silné, písničky pro kytaru, piano a dva hlasy, které tady u nás takhle dělat umí jen málokdo.
-------
6/7
Richard Kutěj
CZK
EUR
USD