Křižovatka - Jiří Karban - Kultura21.cz

fotkaCity a valašské kořeny


Lucie Redlová asi zamotá hlavu všem, kteří budou mít vliv na výsledky různých anket a soutěží o nejlepší album roku. Kdo z vás ještě neslyšel Křižovatku, o hodně přichází. Ženské písničkářství vyrostlé z poctivých valašských kořenů se v tomto případě jeví jako velmi přesvědčivé.   

 

Dětem slavných rodičů většinou není co závidět. Hlavně když je kdekdo srovnává s matkou či otcem. Z hlediska synů a dcer to musí být únavné a otravné. V tomto případě tedy zůstaňme u konstatování, že Lucie Redlová si s „genovým darem po tátovi“ zatím vede docela obstojně.

Už po prvním poslechu Křižovatky má posluchač chuť zakřičet radostí, protože každá nová vkusná nahrávka je v dnešní době vzácností. Nemá smysl dělat si hlavu se škatulkováním – jestli je to víc folk nebo rock. Je to zkrátka přesně ten typ muziky, která potěší nejen jemné folkaře, ostřejší alternativní rockery, módní hledače folklorních kořenů, ale zcela určitě i vnímavé bluesmany skoro „nad hrobem“.  

Lucie Redlová udělala dobře, že se obklopila muži, kteří ji pomohli „upéct“ album, na němž  se - gurmánsky řečeno - původní písničkářská náplň obalila vrstvou syrového bigbíťactví. Své si zde odehrála „doprovodná“ kapela Garde ve složení Martin Knor (kytara), Ivan Trpík (baskytara) a Milan Kratochvíl (bicí).  Zásadní vliv na konečnou podobu jedenácti písní má nepochybně zvukový mistr Ondřej Ježek, v jehož studiu Jámor se Křižovatka nahrávala, a samozřejmě producent Tim Eriksen, americký punker milující lidové písničky. Mimochodem Eriksen je podepsán pod skladbou Nalívej jako autor hudby.  


Zatímco muži tvrdí muziku, u textů je tomu naopak: až na jednu výjimku (Je noc od Jakuba Horáka) se o ně přičinily ženy, konkrétně Radka Bzonková, Lada Šimíčková a jeden (Jsi nejlepší) si napsala sama protagonistka alba. To, o čem se tu zpívá, lze bez ironizování nazvat ryzím ženským pohledem na svět.

Například ve skladbě Kamarádi se objevuje problém současných třicátnic, Redlová zpívá: „…příbuzní jak upíři/ hroty slov na mě míří/ už jsem celá vysátá/ a stejně furt bez chlapa/ všechny ženy zahořely/ i mé děti vidět chtěly/ a já se pořád nevdala/ jsem divná a pomalá…“ V písni Nemluvná se pro změnu objevuje jiná ženská optika, model milenka: „…chybí mi závoj, slzy a žal/ chybí mi paměť – co je ti do ní/ nemám co ztratit, co si mám brát/ prostě mi telefon na stolku zazvoní…“   

Pokud byste chtěli najít klíč ke kouzlu, kterým na posluchače působí Lucie Redlová a její přátelé, hledejte ve valašských kořenech, v hlavním zdroji pro skládání a nahrávání písní, v nichž je něco přírodního i duchovního. A šťastný je ten, kdo při poslechu pocítí u srdce oheň i mráz. Bez ohledu na aktuální počasí za oknem.

Ostatně - ve fantasticky vystavěné skladbě Na Lhotách, tam to všechno je!    

Jiří Karban
Hodnocení:  90  %

http://www.kultura21.cz/hudba/4543-krizovatka-lucie-redlova




Další zprávy

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×