O čem mluví muži?

První album skupiny Traband, je dnes již na CD rozebrané, ale je možnost si ho tady stáhnout alespoň ve formátu MP3.
Nahráno 17., 18. a 25.11.1997 ve studiu Street Record Slávka Purkrábka v Praze, smixováno 2. až 5.12. 1997 tamtéž.

Jarda - kytara, foukací harmonika, mandolína (č.2), zpěv
Evžen - banjo, sbory
Michal - baskytara
Vašek - bicí, sbory

Traband je hudební 'crazy' parta, která ovšem řeší i společensky vážná témata. V (často velmi nápaditých) textech čtveřice ráda používá 'pohádkové' výrazivo, pak se však nebezpečně blíží k veličině pseudofolkpunkového žánru u nás, Znouzectnosti. Poslechněte si třeba Ranní rány nebo Přijíždí posel a budete vědět, o čem mluvím. Hudebně Traband na debutu osciluje mezi zmíněnou Znouzectnosti a Mládkovým banjo-písničkářstvím, je zde ale mnoho nápadů a fígílků pokukujících jinam, které v konečném efektu desku zpestřují. Kupříkladu Krysy, byť je Traband pražská kapela, doslova dýchají náladou jihomoravských cimbálovek, často lze zaslechnout motivy čerpající z klasických rock'n'rollových kořenů. Samozřejmé jsou také prvky evokujicí country, mezi vrcholy alba patři Nezdárný syn, v níž foukací harmonika doplňuje 'rusky' znějící refrén. Když jsme u povedených kousků, nejlepší píseň desky je Jak to všechno pěkně roste, která ve své 'našláplejší' náladě velmi příjemně odsejpá. Škoda, že při produkci alba skupina neuvažovala o podobném pojetí u více skladeb. Obzvlášť by to svědčilo třeba Nejsem sám. Škoda také, že na úvod desky byla zařazena Orel & panna, hudebně nepříliš 'rozjezdová', navíc s jaksi nepasujícím hulákavým zpěvem.
Na albu lze najít potenciální diamantíky, ale proces broušení bývá často strastiplný. Desky se posuzují jako celek a nic naplat, kvalita této je dost kolísavá. Přes výše deklarovanou barevnost je zvuk kompletu plochý. Přestože stopáž není nijak extrémní, není snadné udržet soustavně pozornost. Traband zkrátka ještě mají co dohánět. Žádný učený ale z nebe nespadl. A zkušenosti s nahráváním se nezískávají snadno.
Michal Husák, Beng!, 3/1998