Fragments

"Housle jsou zrcadlem mých snů a představ," říká Iva Bittová v souvislosti s vydáním nového sólového alba, nahraného a produkovaného Manfredem Eicherem ve švýcarském Luganu. Vyjadřuje podstatu jedinečné a mimořádné sólové práce umělkyně. Skladby, skromně pojmenované "Fragmenty I-XII" odolávají definicím. Svérázný "folk", moderní kompozice, improvizace – to vše se proměňuje a navzájem prolíná každým okamžikem. Hudba Bittové je živá, měnící se věc: "Pojmenování pro můj styl hudby je zatím v nedohlednu".

1. Fragments, Pt. 1
2. Fragments, Pt. 2
3. Fragments, Pt. 3
4. Fragments, Pt. 4
5. Fragments, Pt. 5
6. Fragments, Pt. 6
7. Fragments, Pt. 7
8. Fragments, Pt. 8
9. Fragments, Pt. 9
10. Fragments, Pt. 10
11. Fragments, Pt. 11
12. Fragments, Pt. 12

Mnichovští ECM platí už několik desetiletí za jedno z nejvýznamnějších vydavatelství zaměřených na jazz, soudobou vážnou hudbu a nejrůznější seriózní experimenty. Dostat se do společnosti, kterou vydává ECM, jež je do značné míry vnímáno jako "podnik jednoho muže", totiž svého zakladatele a producenta Manfreda Eichera, je pro hudebníka zásadní okamžik. Z českých jazzmanů se to zatím podařilo jedinému, kontrabasistovi Miroslavu Vitoušovi. Jemu zejména díky tomu, že dlouhá desetiletí své americké emigrace dostal šanci spolupracovat s největšími jmény jazzové scény.
Nyní se mezi interprety objevuje Iva Bittová, věčná hledačka a experimentátorka, která jako by se pro prostředí, jehož je ECM zrcadlem, narodila. Na této značce se objevila vůbec poprvé už v roce 2007, tehdy ovšem "pouze" jako interpretka na albu slovenského skladatele Vladimíra Godára Mater. Teď debutuje sama za sebe jako tvůrkyně. Album nese v titulu pouze jméno interpretky, ale klidně by se mohlo jmenovat Fragments. Tak, s římskými číslicemi, je totiž nazváno všech dvanáct skladeb, respektive improvizací. Je to docela přesné: hudba Ivy Bittové, tak jak se zde představuje, je skutečně v nejlepším slova smyslu fragmentární.
Útržky melodií, rytmů a nálad se vzájemně proplétají, a přitom dohromady tvoří jeden zážitek, předávaný i přijímaný. Je to podobné jako na sólových koncertech Bittové, zvlášť když se konají v prostorech příznivých z hlediska akustiky i atmosféry, a tudíž se povedou nad běžný standard. I z nich posluchač odchází okouzlen, jakoby omámen, ale emočně obohacen.
Bittová k předání sdělení tentokrát téměř vůbec nepotřebuje slova: i jediné dva zhudebněné texty od Gertrudy Steinové a od Chrise Cutlera mají v kontextu desky spíš zvukomalebný než obsahový význam. Dialog hlasu a houslí je rozhovorem dvou nástrojů, každý z nich má nepřeberně barev i významů. Oproti minulosti je však výrazně klidnější a zcela se vyhýbá jakýmkoli klišé, tedy klišé, která si v některých případech vytvořila Bittová sama.
Iva Bittová se obohacena dvacetiletými zkušenostmi na albu vrátila k výrazu, který byl kupodivu zatím na studiové nahrávce zachycen jen jednou. Totiž na sólovém debutu z roku 1991. Naprostou většinu diskografie Ivy Bittové tvoří spolupráce s jinými hudebníky a tělesy, byť převážně na bázi jejích vlastních skladeb.
 
Přitom ten nejprůzračnější, ale zároveň určitě nejtěžší výraz, tedy jen ona sama s houslemi, respektive africkou drnkací "skříňkou" kalimbou, prezentuje vlastně paralelně po celou svoji kariéru. A právě v tomto "posazu" je bezpochyby nejsilnější a nejoriginálnější.
 
Úspěch, kterým už samotné vydání alba na značce ECM pro Ivu Bittovou je, napovídá nejen to, že v ní česká kultura má jednu z mála umělkyň, které skutečně zajímají kulturní svět, ale je vlastně i jakýmsi vzkazem těm, kteří by chtěli "do světa" také vyrazit. Klíč k němu není v co nejpřesnější nápodobě angloamerických trendů a v naplnění snahy co nejlépe zapadnout do nastavených klišé, nýbrž v pravém opaku. V originalitě a cílevědomé cestě za vlastním uměleckým instinktem.
Autor: Ondřej Bezr

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/bittova-vydala-album-na-ecm-recenze-du2-/hudba.aspx?c=A130412_124849_hudba_ob