Dobrý zvuk, zajímaví hosté, energie pouštní bouře. Nápěvy Orientu potkávají moderní taneční elektroniku na druhém albu zmrtvýchvstalých pražsko-jemenských Al-Yaman. Zazářit tak každý po návratu, radím: Odpočívejte kapely, jen si dáchněte.

Vedle Hypnotix a United Flavour jsou Al-Yaman, čtyři naši a jemenská zpěvačka Ashwaq Abdulla Kulaib, další akvizicí z Čech, která má ve world music i venku co nabídnout. A na albu jí pomohli takoví hosté, jako indo-americký jazzman/ rocker Amit Chatterjee (track Risalah je díky němu magický), spoluhráč Zawinulův, Bashar Ashhab z Pakistánu, ex člen Yamanu či multiinstrumentalista Wasfi Massarani ze Sýrie.

Tři zmíněné české kapely mají společnou odvahu a invenci, s nimiž si jdou za svým, schopnost pobavit/ roztančit a hlavně – nezpívají v nich rodilí čeští mluvčí. Potvrzuje se tak opět, že cizinci jsou zpestřením a oživením naší kultury, ne jen hudební scény.

Podstatný je pro Al-Yaman hlas štíhlé krásky s exoticky orlím nosem i hudba. Když ji vnímám - a ještě líp, když na ní okolo mě slečny vrtí zadečky - hádám na coververze hitů Orientu. A na rukopis někoho, komu Pohádky tisíce a jedné noci četli před spaním, či TAM alespoň žil. Ale pod hudbou Al-Yaman je podepsán Al-esh. Na triku má i produkci, aranžná, obsluhuje samply, klávesy, basu, kytaru, perkuse. Mít deset rukou, živě si s Ashwaq vystačí...

Po možná méně zvučném, ale asi tradičnějším debutu Hurriya (Indies 2004) se zaklínáním (Muashabat) či kosmickým reggae (Ya basher), přišli Al-Yaman s albem Insanyya. Ta deska ZNÍ, osciluje ovšem mezi turkish popem a tou nejlepší tradicí prvních alb Natachi Atlas. Nahrávek u nás oblíbené zpěvačky, která by Ashwaq mohla figuru závidět (ať už má Nataša na obalech CD cokoli). Závidět ale jen podle evropských měřítek – štíhlé břišní tanečnice jsou euro-americkou licencí, zapomeňte na princezny Solimánské. Egypťané a lidé „z okolí“ tuze rádi sednou svým kráskám „na špek“.

Hypnotix došel od reggae pravěku k etno technu, zatím mu ale není orientální muzika jen přísadou. V reggae se občas pocachtají United Flavour, tak proč ne Al-Yaman? Ač poučen elektro tanečními kouzly Transglobal Underground či Banco de Gaia, se kterými v Praze hrál, z jeho novinky zní i osvěžující reggae. Není špatné, ale doufám, že zůstane jen kořením. Takto je mi s Al-Yaman dobře, spíš bych vydýchal víc elektroniky, vstřícnější krok k tanečním klubům. Finální Ethnic Sessions je předzvěstí, věřím.

Teď už jen, jak zní nové skladby živě. Třeba vláčně magická Qudum al Rasul s textem tradicionálu: po pěti minutách už to „nevydrží“, uhne k reggae a do rocku vše strhne hlas Turnera Harrisona. S nespěchající Azan nejlepší skladby alba!

Dobrá, ale co pár remixů, Aleši? Klidně by i v Karmelulu, první z ozvěn reggae desky, Tomášovo didgeridoo mohlo zůstat. Ne, musí! Za skvělý vtípek považuju až swingovou trubku Oscara Töröka v olověném reggae Omnia. Odlehčení dusného soundu, song si o něj přímo říká, potlesk prosím. A kdybyste váhali, kde už jste slyšeli arabský sound kombinovaný s rockem, jak tu zní Sarrab (zase hlas Amita!), netrapte se dlouho. Tak dobře to dělá Rachid Taha!

Tedy jediné, co mi na novince Al-Yaman vadí, je „odfláknutý“ obal, samý kamení. Asi je to koncepce, ale nelíbí, vážně ne. Děti ze ZUŠky by ho udělaly líp; experiment nevyšel.

70 %

Evžen Tichošlápek - www.freemusic.cz

http://www.freemusic.cz/clanky/16966-al-yaman-insanyya.html