Kytarová novinka Trabandu nabídne skvělý zážitek



Po křehkém albu Přítel člověka a krátkém odmlčení přijíždí hudební vozítko Jardy Svobody na scénu s ryčnějším motorem. Jako by se Traband z vedlejších silniček vrátil zpátky na hlavní tah.

Nikoliv však za každou cenu. Ze sedmého řadového CD Domasa (vyšlo 19. dubna) je bytostně cítit, že tlak na pilu je kapele cizí, že muzika se odvíjí od toho, co si spontánně žádá píseň a momentální rozpoložení muzikantů.

Zářezy do diskografie Trabandu jsou alba v pravém smyslu toho slova – kolekce deseti až dvaceti písní, kterými se vždy vine společná myšlenka. Tentokrát je ztělesněna heslem: „Komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci.“ Domasa je vášnivé i něžné CD – najdeme na něm příběh utajované lásky („jak naše děti rostly, my mládli“), jejíž hráz protrhla až známá moravská povodeň, kde nečekaná pointa ještě akcentuje ono dilema srdce versus věrnost.

Jinde Svobodova textová podobenství sklouznou k drobnému moralizování, ale spíše z nespokojenosti než z ambice poučovat. Divoká je kombinace staré buddhistické básničky s punkově rozlíceným refrénem (Co se v mládí naučíš), bytostně něžná naopak modlitba Nad Koločavou („jsme dvě kapky vody, co se v jednom moři spojí“).

Drž mě pevně, jasný koncertní hit, zní jak Pogues na mejdanu v české hospodě, mystická Obešel jsem horu budiž lekcí kloubení, jak může písnička mocně pulzovat v duchu textu.

Skladatelský rukopis je nezaměnitelný – nejen skrze přemýšlivé texty, ale i jakousi slovanskou melodikou, jež s každou deskou vykračuje jinudy, dle toho, co má zrovna kapelník na krku. Na začátku desetiletí mu učarovalo banjo, deska Hyjé pulzovala v rytmu „dechna“, jakési česko-balkánské častušky. Pak se Svoboda uzavřel do sebe, objevil harmonium a na Příteli člověka přišel s intimní, nenásilnou oslavou rodné hroudy.

Nyní, jako by se Traband ohlížel ke svým bigbítovým začátkům – je znát, že materiál na album vznikal u kytary. Do sestavy se vrátil tubista Robert Škarda, který spolu s bubeníkem Václavem Pohlem vytváří netradiční, zemitou rytmiku kořeněnou multiinstrumentálním všeumělstvím Jany Kaplanové. K syrovějšímu soundu nepochybně přispěl i producent Ondřej Ježek. Ten snad ani neumí vytvářet sterilní hudební výrobky. Jeho živočišný přístup upřímným kapelám typu Trabandu sedí.

Výsledkem je originální směsice, jíž Traband znovu potvrdil své výsostné postavení na tuzemské hudební scéně – uvěřitelná deska, na níž je stále co objevovat.

Ondřej Fencl

80%

http://www.e15.cz/relax/kultura/kytarova-novinka-trabandu-nabidne-skvely-zazitek