Hradišťan - Hrajeme si u maminky

V čem spočívá muzikantský um, ale hlavně přesah? Když víte, že i lidé, kteří se o hudbu nezajímají, znají Hradišťan a Jiřího Pavlicu. Nyní to nemyslím v žádném případě v nadsázce. Hradišťan- snad nejznámější cimbálová kapela Moravy, jejíž tradice sahá až k roku 1950! Od roku 1978 se stal jejím primášem právě Jiří Pavlica a i díky jeho přičinění můžeme pojit Hradišťan s takovými hudebními směry jako kupříkladu jazz, rock, anebo folk. Své jisté v tomto případě sehrává i Pavlicovo vzdělání- vystudoval nejen housle a skladbu (na Olomoucké univerzitě), ale i hudební vědu (na brněnské konzervatoři). No a pokud snad pořád tápete, řeknu název skladby „Modlitba za vodu“, která vyšla původně na albu O Slunovratu v roce 99´a v reedici (včetně DVD ztvárnění) vloni. Boom samozřejmě zažila především díky reklamě, kde sehrála její podtext..Vřela doporučuju jak CD tak DVD. Stejně tak bych chtěl zmínit Pavlicovo „Oratorium smírum“, které dokončil vloni na podzim a které si odbylo svou premiéru letos v rámci Novoroční ekumenické slavnosti. Kdyby měl člověk hovořit o Hradišťanu jako takovém, pak by neměl vynechat alba jako „Za horama, za lesama“, popřípadě „Zbojné písně moravské“. Je toho samozřejmě víc, jenomže výčet se v souvislosti s touto deskou poněkud míjí účinkem. Před očima nám dnes leží deska pro děti čítající přesně 37 skladeb o celkové délce 46 minut. Jako první vás upoutá grafická podoba bookletu a vlastně i celého alba, o tom nepochybuju ani v nejmenším. Ilustrace Jana Kudláčka použité pro knížku básniček a říkadel Jiřiny Rákosníkové "Hrajeme si u maminky" najdeme jak v digipacku, tak bookletu, potisk CD nevyjímaje. Jestli máte rádi Josefa Ladu, anebo před časem zemřelého malíře Komárka, spojte si ty oba s večerníčkem o Rákosníčkovi a jste doma. Album je (tématicky) děleno do čtyř ročních období, pátou částí je pak oddíl nazvaný „Ukolébavky“. Jde vlastně o Pavlicou zhudebněné básně a říkanky, jak jsem o nich výše psal. Dětské sbory (konkrétně uhersko-hradišťský a Hradišťánek), čistý zpěv, mnoho umělců a nástrojů. Je to takové zrcadlo doby. Jak se dočteme na oficiálních stránkách vydavatelství, „při poslechu CD si uvědomíte jak je důležité zpívat, a nikoli jen pasivně poslouchat, jak je dobré si připomenout písně, ve kterých je ukryt život našich předků, a jak je dobré, že vznikají písně nové.“ Album jako celkem zhodnotím přídavnými jmény, jiné slovní druhy, snad krom jásot vyjadřujících citoslovcí, použít nejdou. Jemné, milé, hravé, poslechové, ale především vhodné. Těžko říct, komu přesně je album určeno. Nemyslím, že POUZE dětem a nemyslím, že POUZE dospělým. LPčko je vlastně takový Malý Princ mezi ostatními. No a jak ho pochopíte vy, to už nechám na vás.

autor: Tano, 10.11.2005, http://golias.cz/index.php?modul=audio⊂=recenze&page=cd&id=144&seq=0