World music je fenomén reagující na vyprázdněnost západních hudebních zdrojů. Showbyznysem tisíckrát nepřežvýkaný a často velmi svérázný, pro evropského nebo amerického fanouška čerstvý a neokoukaný pohled na muziku, je balzámem na uši pro milovníky hudby, kterým chybí nové nápady a kalkulem nezatížený přísun mladé moderní muziky.

Stejně jako ostatní populární subžánry, tak i world music jako virus napadli příživníci, kteří se snaží prázdnost vlastních písniček zakrýt škraboškou, která láká svou rádoby tajemnou exotikou.

Tančit na ostří se v novém tisíciletí rozhodl i Aleš Hyvnar, který si pár let budoval pověst šikovného producenta a remixéra. Perfekcionista se rozhodl prásknout do koní, když potkal výraznou zpěvačku Ashwaq, která je původem z Jemenu a společná práce na úpravách tradičních jemenských písniček pod hlavičkou Al-Yaman začala nabalovat muzikantsky vybroušenou mezinárodní sestavičku. Po vydání velmi dobře přijaté desky Hurriya odehrála kapela nespočet koncertů u nás i v zahraničí a svým blízkovýchodním repertoárem se stala jasným českým exportním artiklem. V létě roku 2007, to znamená v době, kdy jejich koncerty byly ozdobou české klubové i festivalové sezóny, se ale Aleš a Ashwaq dohodli na pozastavení činnosti, které mělo naštěstí jen dvouleté trvání.

Jako důkaz, že Al-Yaman jsou zpět, vychází po pětileté pauze druhé album Insanyya. Část spoluhráčů se sice změnila, základní kostra kapely je ale nezměněná - na svém místě je zpěvačka Ashwaq, producent Aleš i izraelský bubeník Jonathan Omer. Nové písničky jsou znovu postaveny na jemenských tradicionálech, které Aleš upravuje k obrazu svému a dává jim opulentní aranže výrazně postavené na elektronice. "Hurriya byla hravější, barevnější, stylově různorodější. Insanyya je o něco rockovější, naléhavější, koncepčně ucelenější, méně taneční, zato poslechově náročnější", soudí o vlastní nahrávce Aleš, který ji podle interních informací celkem pětkrát přemíchal.

Nejednodušším způsobem tak charakterizuje základní posun skupiny. Ta etnické blízkovýchodní motivy neužívá jako ozdobné kudrlinky jednotlivých kompozic, ale jako mnohem více integrovanou součást současného soundu kapely. Arabisté si možná trochu postesknou, ale tento způsob prezentace Al-Yaman mi přijde přirozenější a uvěřitelnější. Barevnost a větší rozkročenost nahrávky, kdy se skladbou prosmýknou australské didjeridoo, indický sitár, nebo správně bombastické bollywoodské smyčce, se dobře pojí s elektronikou, houpavými dubovými rytmy, ba dokonce i s nárazovým vpádem MCho Turnera Harrisona.

Pokud se mám vrátit k problému laciného vykrádání etnických postupů, Al-Yaman do této skupiny naštěstí nespadají. A nejde pouze o autenticitu zpěvačky, ale o celkově poctivý přístup k materiálu, který na obou deskách najdeme. Hyvnarova produkce má světové parametry a pokud se navíc kapela na koncertech představí ve stejné formě jako před pauzou, můžeme se těšit na pořádný pop-etnický vichr.

Pavel Zelinka

http://www.rozhlas.cz/radiowave/musiccheck/_zprava/686039