O přístupu brněnské buňky, o aktivitě, o nadšení, o kvalitě psát nebudu. Všechny tyto elementy jsou neoddiskutovatelné. Další deska dada lepičů vthrne do uší bez uzardění. Nač zbytečné přípravy a úvod?

Psí hvězda (A1) sic zalaškuje, ovšem posluchači, který nepoznal nebo nemá rád například Jablkoň, vyrazí dech. Kolážované je tu skoro vše. Zkouší snad tihle mágové co vydrží písnička? Proměny nálad, drobky nástrojů, zpívané výjevy. Mě to snad povalí! Zařazení Tuláka (A2) je balzámem. Kytary doprovázející náladotvorné housle, já odpočívám a snažím se vstřebat všechny zpěvákovy obraty. Nelze... Má-li píseň navozovat atmosféru Když L. Kerndl zpíval na lodi (A3) pak se ztotožňuji. Chvíli jsem pocítil Vltavu, ale nutnost vnímání slov, kdy se vše stejně překuluje jinam a dál, je náročné. V závěru dojde na střídačku volnějšího zhutnění s ještě uvolněnější jemností. S notebookem na klíně (A4) si můžete vyslechnout Květy klidně i v parku. Ničeho není příliš, nástroje jsou dodávány po atomech, muzika po molekulách, nic není pevně spojeno, ale i tak vše drží pohromadě. Měsíční světlo (A5), obdobně jako další skladby na desce, ubezpečuje o pevném vsazení houslisty do sestavy. Kytary v roztodivných zněních, bicí na nespočet způsobů, prefíkaná basa za bukem. Na balkoně zpívá pták (A6), zatímco pan Kyšperský pěje v citlivém skoro-duetu se slečnou L.D. a vše je v nádherném souznění.

Otočíme kolo z vinylu a po několika lupnutích už to zase frčí. Elektrizující Lucie (B1), erotizující nápřah, chtivá unisona bez odezvy. Smutek a osamění jako předěl pro další zpověď toužení. Pozoun tu byl a je i S kokrháním psů (B2). Konkrétními zážitky mnoho optimismu nedodají. Kovové perkuse marně narušují až pohřební mlhovinu, píseň se převaluje líně. Balón (na školním fotbalovém utkání) (B3) hopsavými skoky naopak rozhýbá i ty, kteří nepřišli za sportovním adrenalinem. Vzpomínám si na snahu ostatních zapojit mě v brzkém mládí do hry. Marně, podvědomě mě více než cíl/gól zaujal jakýsi kluk vyšívající si na stráni. Ovšem tolik vjemů jako je v písničce jsem si neodnes, nebo si je nepamatuji. Když zahude kontrabas je to vždy nezpochybnitelné. Lkavé, kontrastující housle s flašinetoidně vrzající rovnou rytmikou v roce `92. Při měnících se rychlostech skladby si můžeme představit různé způsoby cestování. Pomalé hrkání motoráku nebo svištící pohled z okna rychlíku. Vyklánět se z okna při jízdě Metrem (B4) není možné, ani když jste skryti dlouhým tunelem tmou. Ani k názvu Vánoce bláto smetí (B5), ani k textu samotnému nelze nic dodat. Odráží vše s čím se každoročně vypořádáváme. Někdo to zvládá, jiný pesimisticky mrmlá, umělec posmutněle konstatuje, citlivě líčí a nezúčastněně popisuje. Pazvuky song neničí, ale v závěru ozvláštňují. Rozloučení nikoli netradiční!

P.s. Jste-li klasické-desky-chtiví poslechnete si jen skladeb jedenáct. Sjížděči digitálů na svém disku naleznou o jeden track navíc a ladůdkou pro vinylu-milovné budiž malý singl (Amakvaré records), kde je na aversu bonusová Dokud běžíš (A1) a na béčku Dopis španělské princezně (B1). Jak vidíte hravost, kombinatorika, ani nápady Květům z Brna nechybí.

vinylomet

http://napalmed.blog.cz/0912/kvety-myjau-recenze