Nové album písničkáře Tomáše Kočka, který je jakýmsi novodobým buditelem, je ohraničeno svátky zimního slunovratu a Vánoc. Podobně jako u jeho jiné tvorby i tentokrát tu dochází k průniku folklórních tradic a současného, i když duchovním pohledem poznamenaného, hudebního vnímání. Kočkovo zacházení s materiálem hodně připomíná přístup Hradišťanu. Na nové album seskupil jedenáct koled - notoricky známých, utajených a svých, autorských - a předvedl je v novém úhlu pohledu, často překvapivých úpravách, s pokorou, bez potřeby exhibice.

Výsledek je místy dojemný, chvílemi vyloženě radostný, působí svátečně i přirozeně prostě. Rozhodně potěší každého, komu je smutno z Vánoc proměněných v konzum a vánočního přezpívávání koled se syntetickým doprovodem, znějících jako kulisa všemi supermarkety. Jenomže co naplat - přes veškerý citlivý přístup je Koleda nahrávkou určenou pro zcela konkrétní dobu a účel, u které je divná už jen představa, že by ji někdo například obehrával dokola v červnu. Trochu tak připomíná třeba desky písniček pro děti, které i když se povedou, jen málokdy dokáží oslovit i někoho jiného než jen striktně ty, kterým byly určeny. Ale booklet s leporelem vánočného betléma je moc pěkný.

 Antonín Kocábek

http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/zvoneni-v-usich/neskodny-pop-zpoved-drsne-holcicky-a-netradicni-koleda_152379.html