Martin E. Kyšperský, protagonista kapely Květy,  je nesporně výrazná postava české řekněme alternativy, tedy spíš osvíceného, poněkud dramatičtějšího písničkářství. Jeho trochu třešňákovský projev se dramaticky nese nad jednoduchým, ale instrumentálně propracovaným spodkem. Na novince nazvané Myjau se ale přece jen trochu ředilo.Nedávno jsem viděl živé provedení Pendereckého symfonií a i u nich se mi zdálo, že forma naprosto stírá obsah, že pro vynikající hudbu prostě nestačí vrstvit dramatické postupy, tutti i sóla, nečekaná osvěžení zvukové podoby. Že jednoduše musí být zřetelný výrazný hudební nápad, melodie, chyták na posluchače, který zůstává v takových případech bez dechu, a hudba si tak zajišťuje jistou nesmrtelnost. I nové Květy zřejmě melou z podstaty. Příliš mnoho repetic jako by zakrývalo menší příval nápadů. I když třeba skladby Tulák nebo Když L. Kerndl zpíval na lodi jsou výrazně světlé výjimky. Hudba je to stále zajímavá, zejména pro ty, kteří Květy potkávají poprvé. Ale pokud znáte předchodnost a pokud se chcete dočkat dalšího zápisu do pokladnice dobrého folku, počkejte si na Kyšperského příspěvek další.

Otakar Svoboda

http://www.tuttimagazin.cz/recenze/cd-a-dvd/kvty-myjaukaji-ponkud-mdleji.html