Chápu, proč holky po alternativně folkových Květech vzdychají. Kyšperského hlas jakoby zastřený horečkou vždy krásně trpí, zajíká se slabikami, romantika... A že textům moc nerozumí(me)? I v tom je Myjau krokem k lepším zítřkům. Vlastně už začaly.


Návod/rada/hra: Nedívejte se nejdřív do bookletu
a hledejte Lenku Dusilovou. Opatrně, jen ušima...

Zase dvanáct skladeb jako minule na albu Střela zastavená v jantaru (Indies Scope 2008), stopáž o pětinu delší, ale videoklip tentokrát nepřidali. Potěší však, že se Martin Kyšperský a spol. vracejí s novým albem po roce. Zvlášť, je-li novinka zase o chlup srozumitelnější a příběhovější, než její předchůdkyně. To ta Martinova slova! A také proto, že – ač se frekvence vydávání alb Květů z Brna zkracuje - nelze mluvit o nadprodukci. Prostě ty písničky musí začerstva ven. A zas mají svůj půvab, čpí tím sladkobolným (Vánoce bláto sníh), naříkají a burcují současně. Tak jako Č. p. 8 Jaroslava J. Ježka blahé paměti, ale kdo je pamatuje?

Folk rock, po kterém by Folk Team oblízl všech deset. Dost možná lze i díky skladbě Tulák považovat Květy za jeho pokračovatele, cítím tu však spřízněnost i s brněnskou novou vlnou z osmdesátek, třeba s Ještě jsme se nedohodli. Ale jen tu tam, až tak hravé písničky jako květovaný Balón nebo Když L. Kerndl zpíval na lodi by tihle sekáči v oblecích asi nevystřihli.

„Ach Bože, sen o vlastní smrti
bych si ráno přeci nepamatoval...“
(S notebookem na klíně)

Baví mě i Květů hračkářství (Psí hvězda), věru dobře Martin lidi vybíral. V ironicko patetický sbor a la Vltava se změní ve finální Dokud běžíš, zpívají-li „Zůstaneš sám, úplně sám“. Přizvánějí mu a cinkají, chřestí a chrastí a hrají. Měsíční světlo zní nečekaně funky a nečekaně tvrdě – a co teprv Kyšperského zábavné slovní manýry. Jeho banjo zní láskyplnnou Lucií, uhýbající až k jazzrocku a ke konci se svážející na tónech trubky kamsi k psímu útulku. A co teprv miniatura Na balkóně zpívá pták, na koncetech přidávaná a capella, jen hlasem Martinovým. Vlastně mě překvapilo, že má i kapelovou verzi, že k ní Květy umí noty. Čistě vokálně měla půvab, ohlodaná na kost, tak přírodní, křišťálově čistá. S nástroji odkazuje na instrumentaci Bří Ebenů, to ty perkuse. A zjemnňuje ji hlas jedné (ne)jmenované zpěvačky. Nádhera.

„Je sobota, a nebo neděle,
jak nechodím do práce
tak se to plete...“
(Balón)

Umíte si představi mashup Money od Pink Floyd s čardášem? Taky jsem neuměl, než jsem si pustil CD Myjau. Ale skladba S kokrháním psů... no schválně si ji poslechněte. Navíc je ležérně odzpívaná, a zase ta trupeta Alberta Nováka z Květů, tentokrát cirkusově vyhrávající. „Dveře jsou otevřený, ale není kam jít, a nechci to co můžu mít, chci to co nemůžu mít...“ No co, Martin Kyšperský (svými písničkami) nikdy netvrdil, že ví, co chce. I v tom se s mnoha svými příznivci potkává.

Pěkná deska, zábavná, svižná, melancholická i poučná. A také pestrá, ovšem. Květy jsou tedy dalším adeptem Indies na DVD, vidět toho mladíčka zpívat vlastní písničky je zážitek. A jistě by na koncertě mluvil, i to bývá fajn. Co tedy Květům vytkout? Dost těžko produkci Ondřeje Ježka, který si tu i zahrál jako všude, kde do toho kapelám mluví. Vytáhl je zase kousek výš. Takže snad už jen jedna výtka, nebo spíš otázka: Podle čeho asi své album Květy nazvali? Ale možná mi to už při dalším poslechu docvakne...

85 %

Petr Tomeš

http://www.freemusic.cz/clanky/6963-kvety-a-myjau.html