Když jsem se na začátku roku dočetl, že tématem nové desky Tomáše Kočka budou koledy, byl to pro mě stejně mrzutý signál, jako když Hradišťan a Radůza ohlásili desky pro děti. Je to samozřejmě skvělý počin, ale pravděpodobně mě úplně mine a na klasickou desku budu muset čekat další rok nebo dva. Nicméně, podobně jako v případě obou desek pro děti, neodolal jsem nakonec ani prozkoumání alba Koleda. A víte, jak to dopadlo?

Inu, triumfem Tomáše Kočka, mojí nejoblíbenější mužské akvizice vydavatelství Indies Scope. Nejrůznější variace na známé koledy zaplavují předvánoční trh každoročně, ale v podstatě mají stále jedno společné. Nemají duši. Na jejich „výrobu“, protože jinak jejich vznik ani popsat nelze, jsou každoročně povolávány nejrůznější sbory, orchestry či dokonce známé osobnosti. A výsledek? Ten je stále více odrazující. Kdo by si potom doma pustil vánoční písně, které už toho dne slyšel minimálně ve dvou nákupních centrech ...

    "Jako první člověka překvapí pokora, se kterou Kočko tradiční i vlastní koledy přednáší."

Prvním náznakem Kočkova kolednictví mohl být už minuloroční koncert v Brně. A třebaže na koledy nakonec nedošlo, voněla atmosféra příjemného večera po jehličí a lineckém těstě. Dnes už však zní tichým večerem lidová koleda a já si po dlouhých letech zpívám s ní. Poslouchám je s přáteli a jejich odezva je tou nejlepší recenzí. Tomáši a Orchestře, vaše koledy hřejí.

Jako první člověka překvapí pokora, se kterou Kočko tradiční i vlastní koledy přednáší. Jsou tiché, spoře osvětlené a svým způsobem i zázračné. Však jejich téma je samo zázrakem z největších. No, a jelikož jsou koledy pojaty skutečně jinak, našel jsem si také úplně nové favoritky, které dosud naše domácí Vánoce nikdy neozdobily. Moc se mi líbí lašská lidovka „Tak sem sobě“ a můj dech vždy spolehlivě zatají překrásná valašská balada „Byla cesta ušlapaná“. Jak ty nástroje spolem zčistajasna krásně šeptajů ...

A když je potřeba rozjasnit den, potěšit všecky a ještě si zazpívat, nevynechám nikdy novou hvězdu „Co nam ty daš“. Na desku se taky vešla jedna koleda veleslavná, ale ani tu nenechal Kočko v jejím známém kabátku. „Nesem vám noviny, poslouchejte…“, ano, tu známe všichni, ale ne takto. Brnká jenom basa, šeptá Tomáš Kočko, a byť by byl ten Boží zázrak sebetišší, slyšeli bychom ho jako slabé cinknutí třeba na druhém konci světa.

Nový sborník koledníkův se tedy podařil na výbornou. Čeká na vás navíc pozorně zabalený do skládacího betléma, vymalovaný krásným zvukem a naplněný skutečným muzikantským citem pro interpretaci tradičních lidových písní. Je čas omladit domácí sbírku koled ...

http://www.music-pioneer.net/index.php?option=com_content&task=view&id=637&Itemid=38