Vyhledávacích soutěží je v České republice poměrně dost, ale ne vždy v nich zvítězí kapely, které přinášejí něco nového. Navíc málokterá z nich prorazí, samotné vítězství ještě úspěch nezaručuje. Výjimku potvrzující pravidlo představuje Česká spořitelna Colours talents.
    Všichni předešlí vítězové, konkrétně Posmrtné zkušenosti, Yellow Sisters a Prosti Dumi, hrají velice originální, invenční a svébytnou muziku, kterou oslovují nejen hudební kritiky, ale hlavně publikum. S výjimkou Prosti Dumi, kteří by ale po vyřešení personálních problémů měli pokračovat, ostatní formace natáčejí desky a vesele za všeobecného zájmu koncertují.
    Výše zmíněné formace přinesly do české hudby svěží vítr a přesně to samé platí o loňském vítězi, skupině Trio de Janeiro z Litomyšle. Na svém debutu Malá černá domů naznačují, že by ve všeobjímající škatulce world music mohli být čilou štikou.
   Ač trio v názvu, skupinu tvoří osm muzikantů, kteří svoji proměnlivou hudbu, pohybující se od jazzu přes folk, funky, folklór až k latině, hrají srdcem. Mají ji pod kůží, vyloženě si ji užívají. Nápaditě kombinují značné množství nástrojů, které se však nepřebíjejí, a navíc přidávají obrovskou energii.
    Autorské i převzaté skladby jsou vystavěny na bohatých rytmech a na jazz nezvykle lahodných melodiích, které ale z písní netrčí. Posluchač si k nim spíše musí hledat cestičku. Trio de Janeiro je více o košaté hudbě (proto i několik instrumentálek), texty zůstávají trochu v pozadí. I když také v nich se občas zableskne zajímavé slovní spojení či poetický obraz.
     Určující pro zvuk kapely je emocionálně silný, ostrý hlas Veroniky Bartošové, dalšího talentu, který by se jistě uplatnil i mezi písničkářkami. Kromě klasických nástrojů, kde mimo kytar či perkusí jsou hodně výrazné saxofony, trombon a flétna, se skupina nebrání ani samplům, obzvláště nápadité jsou ve skladbě Gummed Paperes.
    K vrcholům poměrně sevřeného a vyrovnaného alba patří jazzová verze lidového songu Anička, dušička, který sice skupina důkladně překope, ale zároveň k němu přistupuje s velkou pokorou, melancholická instrumentálka Solea con Derribo ñata señorita ñato nebo působivá skladba Aj, ženy, ženy. Dále hravá, temperamentní a exotikou vonící Veru Šalim či Komáritiéra, v níž se klidné pasáže střídají s rychlejšími. Vydařené jsou i Točky, líně jazzová skladba s několika jiskřivými motivy.

Hodnocení: 4 hvězdičky – svěží vítr tuzemské world music

http://www.golias.cz/index.php?modul=audio&sub=recenze&page=cd&id=905