Když se sestry Iva a Ida rozhodly zpívat jazzové standardy, bylo jasné, že o nic přehnaně tradicionalistického nepůjde. Na DVD nazvaném prostě Jazz se snoubí úcta k žánru se svébytnou interpretací.

Filmový záznam benefičního jazzového koncertu Ivy Bittové & Idy Kelarové, který proběhl 5. ledna 2008 v pražské Lucerně, prý neměl na DVD vůbec vyjít. Souhlas k vydání daly sestry jen s podmínkou, že výtěžek z prodeje půjde na konto občanského sdružení MIRET (Mezinárodní iniciativa pro rozvoj etnické tvorby), realizujícího kulturní projekty pro romskou mládež.

Skoro to působí dojmem, jakoby Iva a Ida nechtěly žánrovou odbočku od své obvyklé tvorby rozmazávat, natož zvěčnit. Jenže to by byla škoda. Děkujme tedy smyslu pro dobročinnost, že jejich „první společný koncert" (rozuměj první velký koncert, kde byly obě sestry prezentovány jako rovnocenné sólistky, ne jako hostitelka a host) skončil i ve zvukové a obrazové konzervě.

Jazz jako z Tokaje

Jedním ze zásadních principů jazzu je změna. Zpracování známých témat novým způsobem, přetavování notiček vlastním prožitkem a vášní. I proto lze stále recyklovat notoricky známé standardy jako Georgia On My Mind, My Funny Valentine či Fly Me To The Moon, které už nazpívala plejáda géniů i snažílků. Ivě a Idě se tento princip podařilo naplnit. Jazzové trvalky zpívají s dostatečnou mírou pokory k jejich ustáleným verzím, zároveň však vkládají do písní dostatek svého.

V čem je tohle zpracování jazzových evergreenů osobité? V nenapodobitelném temperamentu, hlasovém vibrátu, v rozechvěle teskném pojetí doprovodných vokálů tria Desideria Duždy i v celém aranžmá. Například houslové sólo Ivana Heráka jakoby přeneslo skladbu At Last (poprvé natočenou v roce 1941 orchestrem Glenna Millera a později zpracovanou takovými zpěvačkami jako Ella Fitzgerald, Etta James či Joni Mitchell) někam do vinárničky na soutoku Bodrogu a Tisy. Míněno v tom nejlepším smyslu.

Každá sestra z jiného těsta

Iva Bittová je i v jazzu svá.Pojetí každé ze sester je tak odlišné, jak je odlišná i jejich sólová tvorba. Ida Kelarová zvolila konzervativnější, „normě" bližší interpretaci a soustředí se na co nejhlubší ponor do příběhu písně, na co nejintenzivnější prožitek. Iva Bittová víc těkavě, dravě improvizuje. Ve svém prvním vstupu Gloomy Sunday se pomalu nechává strhnout hudbou od soustředění k obvyklé živelnosti. V následující skladbě Love Me Or Leave Me už je nespoutaně „bittovská": čechrá hlasové kudrlinky, chrlí rozpustilé kaskády tónů a když to nálada dovoluje, neváhá se zapitvořit. Její energii v dokonalé souhře koriguje kontrabas vzácného hosta, geniálního newyorského Čecha George Mraze. Zároveň však Bittová dokáže podle potřeb písně zněžnět a pokorně ztišit, jako například v málem dojímavé komunikaci s průzračnou kytarou Davida Dorůžky v komorní verzi Here Is That Rainy Day.

Rozdílné chápání jazzové interpretace Idou a Ivou vůbec nejde proti sobě, naopak se výborně doplňuje. Ať už spolu swingují v Ellingtonově klasice It Don‘t Mean a Thing nebo se karnevalově rozdovádějí v Jobimově bossa nově Aqua de beber.

 -------------------------------------------------------------------------------------

Na co koupí přispějete?

DVD JazzV krabičce s koncertním DVD Jazz najdete i bonusový disk, obsahující dokumentární film Černá hvězda. Poetický dokument z letní umělecké školy pro talentovanou romskou mládež ukazuje mimo jiné i to, že peníze získané díky benefičnímu koncertu a nyní prostřednictvím prodeje DVD budou využity sympaticky. Mezi řádky se také leccos dozvíte o sekernické i dojaté „učitelce" Kelarové.

--------------------------------------------------------------------------

Ve stínu živelných dam Idy a Ivy není jednoduché upoutat pozornost. Hostující slovenská, v Praze působící jazzová zpěvačka Miriam Bayle to zvládla. Zvláště díky strhujícímu scatu v There Is No Greater Love. Jak to, že ještě není středoevropskou jazzovou hvězdou první velikosti?Samotnému koncertnímu filmu nelze mnoho vytknout. Příjemně konzervativní režie (Šimon Koudela) a přirozený střih (Adéla Špaljová) bez zbytečných ataků na oční bulvy usnadňují vnímání záznamu, odpovídají retro náladě koncertu. Při opakovaném přehrávání tok hudby trochu ruší konferenciérské vstupy. Na koncertě byly užitečné, ale možná stálo za to zvážit jejich vystřižení ze záznamu. Nejde však o žádnou vážnou vadu na kráse.

Ida Kelarová i Iva Bittová v bonusovém rozhovoru potvrzují, že se jazzu nikdy vážně nevěnovaly, pouze si ho občas zazpívaly doma. Uctivost. Říká se, že znalost standardů je abecedou jazzových muzikantů. Jednorázové jazzové divy Ida a Iva působí tak samozřejmě, jakoby se tuhle abecedu nemusely učit. Mají ji vrozenou.

 Tomáš S. Polívka

http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/bittova-kelarova-a-jazz-cenne-dvd-jez-malem-nevyslo_100052.html