ZVA 12-28 patří k nejlepším představitelům blues na území bývalé federace. Ctí nejen formu, ale i – což je důležitější – podstatu stylu. Jsou zemití a zpívají o mizérii života, o trablech, které nás potkávají. Žádný ze čtyř členů kapely sice není černý a neotročil na bavlníkových plantážích kdesi dole na Jihu, ale bluesový feeling jim nechybí. Inspiraci – nikoli hudební, ale ve způsobu existence – našli v životě vesnických Romů, což je patrné na fotografiích v bookletu. Jen je potřeba přeskočit snímek usmívajících se členů kapely v pestrobarevných košilích. Noro Červenák je sice gadžo, ale „Pedál je Rom“, jak zpívá ve stejnojmenné písni z polosvěta. Jeho blues je zažité, takže se nemusí uchylovat k vtípkům, jak to dělají mnozí bluesmani a představitelé tradičního jazzu včetně Petera Lipy. Člověk mu snadno uvěří, že „dneska mu zas vůbec nic nevyšlo“ a že „zítra mu taky nic nevyjde“. A jeho výzva „tak pripincni mi do klobúka“, kdy žádá, aby mu přispěli na žaludek a on se odmění pár tóny, přičemž zdůrazňuje, jak se „bude snažit“, zní jak od opravdového pouličního muzikanta. K autenticitě přispívá nejen osobitý mumlavý projev protagonistův, ale i výkon kapely, která se drží dřevního rozvrzaného pojetí, jež ladí s náladou písní i zpěvu. Písně neslouží k exhibici instrumentálních schopností členů kapely, jde o Červenákovu výpověď, které lze věřit.
 

Alex Švamberk  - Tydeník A2 33/2008