Mariana Chmelařová, na jejíž slovenský původ odkazuje název alba, je známá především díky brněnskému HaDivadlu a občasným vyčuhujícím spolupracím (Czaldy-Waldy, Ty syčáci, kdysi i Čechomor). Její album akusticko-elektrizovaných šansonů koketujících s jazzem vzniklo jako kolektivní dílo šansoniérky a kapely v průběhu loňského a letošního roku a skoro by se podle harmonií, nálad a zpěvu dalo soudit, že se rodilo zejména v podzimních plískanicích, kdy je pozdě vzpomínat na léto, a v zimě, kdy už je po Vánocích a do jara ještě daleko. Řemeslně zdatná práce. Hudební intimně depresivní atmosféře by k přenosu na posluchače možná prospěl ještě větší prožitek ze strany interpretky, která klouže spíš k divadelnosti. Dost možná by jí více slušela a změkčila by ji její mateřština – a třeba podíl vlastních textů. Ráda bych, ale zatím bohužel nepláču.
***
Markéta Nešlehová